Článek
Dovolená v zahraničí je vždy poučná. V současnosti i kvůli tomu, že nabízí srovnání toho, jak si úřady navštívené země vedou ve srovnání s Českem, jehož premiér opakovaně tvrdí, že jsme světová špička.
Třeba Rakousko, kam se v druhé polovině července vypravil autor tohoto textu, je na tom v posledních týdnech se šířením koronaviru zhruba obdobně jako Česká republika, ale tamní vláda si počíná razantněji. Nařídila 24. července plošné nošení roušek v obchodech a supermarketech, přičemž už před tím platila povinnost nosit roušky v hromadných dopravních prostředcích a při akcích v uzavřeném prostoru. Nikdo s tím nemá zásadní problém, platí to pro celou zemi, je to srozumitelné a jasné.
Česká republika, která na začátku pandemie vyhlásila jedny z nejpřísnějších hygienických a karanténních opaření v celé Evropě, a dokonce zavřela hranice v obou směrech, navzdory opětovnému nárůstu počtu nakažených s razantnějšími opatřeními nyní naopak váhá. Raději nabízí nesystémovou, a tedy ne vždy srozumitelnou mozaiku zákazů a příkazů.
Rozdíly s Rakouskem tím ale nekončí. Země našich jižních sousedů funguje jako hodinky, a vracíte-li se odtamtud přes Dolní Dvořiště, dojedete až téměř k hranici po nové dálnici, kterou Rakušané vybudovali s předpokladem, že na ni naváže česká D3. Ta měla být dokončena už před lety, jenže není.
Už cestou od hranic k Českým Budějovicím se tak ocitnete v jiném světě. Postojíte si v několika dopravních omezeních, máte slušnou šanci ztratit se ve špatně značených objížďkách.
Můžete jet samozřejmě na dovolenou vlakem, ale na českých železnicích řádí v posledních týdnech „lidský faktor“. Alespoň tak vysvětluje sérii nehod dvojitý ministr Havlíček. Čím to, že ač ministři dopravy za ANO už úřadují 6 let a hnutí razí slogan „Prostě to zařídíme,“ je i dnes každá cesta u nás adrenalinovým sportem?
V jedné ze zácp, v nichž si postojíte cestou z Rakouska, si autor toho textu na internetu přečetl následující těžko uvěřitelnou zprávu, že řada českých firem nově vyrábí roušky, ale prodávat je nemůže, neboť narážejí na problémy při certifikaci svých výrobků. Laboratoře s patřičnou akreditací povolit, či zamítnout prodej roušek a respirátorů jsou přehlceny testováním zboží dovezeného ze zahraničí.
Nepřímo to vysvětluje, proč vaše auto stojí v horku na silnici, která už měla být dávno dálnicí: stejně jako české orgány nezvládají rychleji certifikovat výrobky nutné pro boj s koronavirem ani v době krize, nezvládají už řadu let rychleji vyřizovat různá povolení potřebná pro zlepšení dopravní infrastruktury nebo stavby nových bytů. Zvládají toho prostě obecně ve srovnání s úřednictvem a politikou kupříkladu právě Rakouska velmi málo.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Otázkou je, zda je tomu tak proto, že naši státní správu, která se v žebříčcích výkonnosti umisťuje v sousedství afrických zemí ve druhé světové stovce, prostě reformovat nejde. Anebo spíš kvůli tomu, že ve všeobecném šlendriánu se mnohem lépe daří různým korupčním praktikám, takže politikům i úřednictvu současný stav vlastně docela vyhovuje.