Článek
Tuzemští vinaři tak dostali výhody, o kterých se jiným výrobcům alkoholických nápojů nesní. Nemají ho ani pivovary, i když právě české pivo je světově proslulé. Navštívil jsem docela dost cizích zemí, české pivo, zejména plzeňské, oceňovali v Japonsku, Koreji, v Kalifornii i v Srbsku nebo na Ukrajině, a dokonce i v Jihoafrické republice, byť tam si mysleli, že je Pilsner Urquell německý. Naši sládci dělají pro známost České republiky mnohem více než naši vinaři navzdory všem oceněním, o nichž tak rádi mluví. V žádné zemi, kterou jsem navštívil, o českém víně nikdo nikdy neslyšel. V lepším případě lidé projevovali údiv, v horším mi řekli, ať ochutnám to jejich a na moravské zapomenu. Přesto jsou vinaři zvýhodňováni, protože vinařství má v naší zemi staletou tradici, která by neměla zaniknout, jako by snad historie práva várečného nesahala do hlubokého středověku.
Ani skláři nemají žádnou extra podporu, ačkoli i české sklo a český křišťál jsou světoznámé a mnozí cizinci o tom mluvili. Naše sklárny bojují s drahými energiemi a nevšiml jsem si, že by se za ně nějaká strana brala, chtěla pro ně výjimky na cenách za energie nebo plyn, že by trvala na jejich státní podpoře a chtěla obnovit výrobu skla třeba v Karolince. Skláři musejí hledat podporu sami a doufat, že jim pomůže nějaký investor, který si uvědomuje význam českého skla.
Vinařů se nakonec zastal premiér Petr Fiala, který se sice rád prezentoval jako poslední spravedlivý, ale v tomto případě to neplatilo. Jen nevím, jestli to udělal kvůli záchraně koalice Spolu, nebo si také si myslí, že vinaři jsou něco extra, což by bylo ještě horší. Ať tak, či onak, předseda vlády tím ztratil důvěryhodnost, poskvrnil si štít a z vlastního ministra financí udělal hlupáka. Ne že by politik neměl dělat kompromisy, politika je o kompromisech, ale takto se kompromisy nedělají. Udělají se rychle a potichu, a ne ve chvíli, kdy se kauza rozvíří. Vypadá to, jako by se narychlo hasil požár bez ohledu na to, co to bude stát.
Premiér tak dal pomyslný štempl na lživá tvrzení vinařů, že alkoholici nepijí ani tak víno, jako spíš pivo nebo tvrdý alkohol, a že víno je vlastně zdravé. Není. Je v něm stejný etylalkohol a žádný výzkum neprokazuje, že by alkoholici upřednostňovali pivo a destiláty. Naopak Národní výzkum užívání tabáku a alkoholu v ČR za rok 2023 (ke stažení zde ve formátu PDF) ukázal, že rizikově pije už deset procent českých žen, které dávají přednost vínu.
Jít na ruku vinařům, ale i dalším producentům alkoholu, je v zemi, kde rizikově pije přes milion lidí, jak uvedl vládní drogový koordinátor Jindřich Vobořil, naprostý nonsens. Místo propagování vína a dalších alkoholických nápojů ve všudypřítomných reklamách zejména před sportovními přenosy je potřeba upozorňovat na nebezpečí pití. A ne dávat prostor vinařům, aby se chlubili úspěchy vín a stěžovali si, jak je pěstování vína náročné, takže potřebují úlevy. Nepotřebují. Dělat to nemusejí, nikdo je do toho nenutí.
Místo úlev pro vinaře je potřeba zlepšit péči o alkoholiky, zejména udělat léčbu přístupnější, aby ti, kteří se rozhodnout léčit, nemuseli týdny čekat, než se uvolní místo v léčebně, nebo pátrat, kde v republice by je přijali dřív. Často to nevydrží, protože závislost oslabuje jejich vůli. Nemluvě o tom, že chybí dostatečná následná péče, aby se lidé, kteří upadnou do relapsu, dočkali okamžité pomoci, což by snížilo počet recidiv. Těch pár miliard od vinařů by to pomohlo zajistit, takže by se ulevilo ohromnému množství blízkých a příbuzných závislých, kteří jsou v zoufalé situaci, což se samozřejmě projevuje i na jejich výkonnosti v práci. Nelze zapomínat, že na alkoholismus jejich blízcí umírají, což na ně má tvrdý dopad. Nemluvě o tom, jaký dopad má na děti, když vyrůstají v rodinách alkoholiků. Těm nepomůže zákaz používání tělesných trestů. Dát peníze na boj s alkoholismem by celé zemi pomohlo více než ústupek naprosté minoritě vinařů. To není volání po prohibici, ta nikdy nic nepřinesla, ale řešení vážného problému, mnohem většího, než by byl zánik části vinohradů. Lidovci a premiér to však nevidí.