Článek
Víry v tom smyslu, že sám předseda vlády Andrej Babiš v doprovodu ministra vnitra a zahraničí Jana Hamáčka přišel nejdříve v sobotu večer 17. 4. s vyjádřením „existuje důvodné podezření ze zapojení důstojníků ruské tajné služby GRU do výbuchů muničních skladů ve Vrběticích“.
Jelikož je nasnadě, že důvodné podezření není to samé jako jistota, zcela správně premiér následující den, tedy 18. 4., přispěchal se záslužným předsevzetím odtajnit zprávu tajných služeb k případu, „aby si lidé udělali obrázek“. Tedy aby věděli, na základě čeho se vláda rozhodovala.
Ta měla záležitost poprvé projednávat 7. dubna, minulý pátek ale prý premiér poprvé dostal zprávu písemnou. Svá slova o časové posloupnosti doplnil prohlášením „Kladli jsme bezpečnostním složkám dotazy, protože pochopit celý ten příběh je celkem složité, nakonec jsme tomu uvěřili a podle toho jsme i reagovali“.
Z výše zmíněných slov příliš jistoty nečiší, není to nic ve stylu prásknutí do stolu se slovy „Byli to Rusové, jsme si jistí, důkazy jsou jasné a přesvědčivé!“.
Nu a pak 20. 4. přišel s tím, že Bezpečnostní informační služba a orgány činné v trestném řízení s odtajněním nesouhlasí, tudíž nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a ředitel NCOZ Jiří Mazánek byli pověřeni říct alespoň něco, co mohou. A tak jsme se dozvěděli, že se případ neřeší jako terorismus, protože to jeho znaky nenaplňuje.
Výše zmíněný výčet byl a je nezbytný pro pochopení šíře problému. Rozpoutala se totiž veřejná bitva, která se bojuje podél zákopových linií známých už z dřívějška. Největší odpůrci Ruska začali dštít oheň na příznivce spolupráce s Ruskem a částečně i pragmatiky, kteří byli pro vztahy korektní alespoň v byznysu. Začali se vyhošťovat diplomaté, především politická opozice, hlavně koalice Spolu chvíli vypadala, že snad i vyhlásí válku jaderné velmoci. Komunisté a SPD nedůvěřují, zbytek se snaží nezacházet do extrémů.
Celá situace je více než nešťastná, přičemž neštěstí plyne z nedostatku jasně daných a doložitelných informací. Zatím jsou všichni odkázáni na víru vyvěrající především ze světonázoru, zdali věřit nebo nevěřit informacím, které nemají, zdali opravdu je důkaz o bulharské stopě, nebo není, zdali mělo vše vybuchnout mimo české území, nebo ne, jestli to byl vojenský materiál, který měl směřovat do problematických míst, nebo ne, jestli je normální, že si někdo jen tak mírnix týrnix napochoduje do skladiště plného zbraní jako do lesa na houby apod. Kdo houbařit zkoušel na kraji například vojenského újezdu, ví zcela přesně, co mám na mysli.
Premiér by měl dostát slovu a mělo by se uveřejnit co možná nejvíce informací, viz výše zmíněné. Už jen kvůli tomu, aby se zklidnilo domácí rozdělení. Aby se případně lidé mohli sešikovat za volenými zástupci důvodně hájícími české zájmy. Mělo by se také co možná nejvíce informací zveřejnit, abychom věděli, do jaké míry to byl útok na stát, protože zatím to vypadá na soukromý objekt na našem území s cílem vně. Pokud to tak je, tomu by měla odpovídat reakce. Vyhoštění diplomaté už jsou.
V tomto ohledu je třeba ještě zmínit opoziční hlasy, volající po naprostém a totálním zničení vztahů s Ruskem, vymazání obou zastoupení v obou zemích z existence, různých sankcích a podobně. Z opozičních lavic se silácká slova pronáší lehce, protože případné následky, pokud by nás skutečně poškodily, padnou na hlavu těch, kdo mají vládní odpovědnost. V zájmu všech občanů České republiky bychom tedy měli dostat co nejvíce informací, ať víme, a podnikneme informovanou volbu, co a jak dál.