KOMENTÁŘ: Vražda s plynovým podtextem – Markéta Kutilová

Je náhoda, že první zahraniční cesta Vladimira Putina od počátku invaze na Ukrajinu vedla do Ázerbájdžánu? A náhodou zrovna Ázerbájdžán kupuje od Ruska plyn, zatímco ten „svůj“ prodává do EU, včetně ČR? A je náhoda, že kritici režimu Ilhama Alijeva jsou stále častěji vražděni v evropských městech, kde doufali, že najdou bezpečí?

Ve Francii byl brutálně zavražděn ázerbájdžánský disident Vidadi Isgandarli. Ten patřil k nejhlasitějším kritikům režimu Ilhama Alijeva a své názory sdílel na sociálních sítích. Alijev převzal zemi po svém otci a vládne velmi tvrdou rukou už 20 let.

Isgandarli byl vězněn už ve své zemi za to, že kritizoval falšování prezidentských voleb. V roce 2015 kvůli strachu o život uprchl i s rodinou do Francie. V neděli 29. září však do jeho bytu ve východofrancouzském Mulhouse vpadli tři maskovaní muži, brutálně ho zkopali a zasadili mu 21 bodných ran. Opozičník ještě stihl zavolat bratrovi. O dva dny později, obklopen rodinou, v nemocnici zemřel.

Jeho rodina je přesvědčena, že šlo o politicky motivovanou vraždu, za níž stojí přímo ázerbájdžánský diktátor Ilham Alijev. Jejich přesvědčení podporuje i fakt, že pokus o vraždu Isgandarliho proběhl už vloni.

„Toto není jen tragédie naší rodiny. Je to zdrcující zpráva a velká ztráta pro každého, kdo miluje svou zemi a lid. Vidadi se stal mučedníkem v boji za svobodu ázerbájdžánského lidu,“ řekl bratr Vidadiho Ogtay Isgandarli.

Isgandarli se přitom nestal cílem útoku poprvé. V červnu 2022 byl ve stejném městě napaden skupinou ozbrojených útočníků. Podle policie incident souvisel s místními zločineckými gangy. Isgandarli se však domníval, že rozkaz k útoku přišel od ázerbájdžánských úřadů. Lepší ochrany se od francouzských úřadů bohužel nedočkal.

Podivné věci se ale dějí i dalším kritikům ázerbájdžánského režimu. Před třemi roky byl na ulici ve francouzském Nantes 16 ranami pobodán ázerbájdžánský bloger Mahammad Mirzali. Šest útočníků se mu zároveň pokusilo vyříznout jazyk. Policie poté obvinila tři Ázerbájdžánce a jednoho Gruzínce.

Mirzali z Ázerbájdžánu utekl už v roce 2016 a dostal azyl ve Francii. Provozuje youtube kanál Made in Azerbaijan, kde pravidelně kritizuje režim rodiny Alijeva. Mirzali poukazoval na porušování lidských práv ve své zemi, na to, jak je režim zkorumpovaný a jak korumpuje evropské politiky.

Poukazoval na to, jak jsou v jeho zemi zatýkáni a mučeni novináři i opoziční politici. Vyslovil se také proti válce, kterou Ázerbájdžán vedl spolu s Tureckem proti Arménům v Karabachu v roce 2020. Mirzali Alijeva i jeho ženu často zesměšňoval. Známé je video, kde nabízí toaletní papír potištěný Alijevovým portrétem.

Během pár let ve Francii už přežil tři pokusy o svoji likvidaci. Nyní žije pod ochranou úřadů. Naposledy jsem s ním komunikovala 13. 10. Sdělil mi, že je zdrcen vraždou přítele a že se bojí. Mirzaliho rodina žije stále v Ázerbájdžánu, kde byl už zatčen jeho otec i švagr. Sestru Mirzaliho zase zpodobňují jako pornoherečku.

Podle všeho to tedy vypadá, že kritici Alijevova režimu nejsou v Evropě už dávno v bezpečí. Režim má dlouhé prsty a dosáhne v podstatě všude. Navíc se Alijev přátelí a obchoduje i s Putinem či tureckým prezidentem Erdoganem. A jejich režimy jsou si s tím ázerbájdžánským podobné jako vejce vejci. Alespoň pokud jde o zacházení se svými kritiky.

„Vražda Vidadi Isgandarliho mne bohužel nijak zvlášť nepřekvapila. Byl to letitý hlasitý kritik alijevské diktatury, která představuje velmi represivní dynastický režim držící pevně otěže moci v zemi už přes 30 let,“ komentuje ubodání opozičníka český politolog Tomáš Šmíd.

Podle něj ale nelze od Západu očekávat žádnou velkou kritiku nebo tlak na Alijevův režim. „Reakce západních médií i politických představitelů jsou přitom mnohem méně intenzivní, než když po Evropě zabíjí své odpůrce putinovská ruská diktatura či její brutální odnož v kadyrovském Čečensku. Ten dvojí metr je do očí bijící,“ říká Šmíd.

Důvodem liknavosti Západu i dalších zemí, pokud jde o Ázerbájdžán, je několik. Tím hlavním je plyn. Po embargu EU na plyn z Ruska bylo třeba hledat jinde. EU uzavřela dohodu právě s Ázerbájdžánem, odkud proudí plyn přes Gruzii a Turecko do EU. Jedním z koncových odběratelů je i Česko.

Po ruské agresi na Ukrajině v roce 2020 si dala EU za cíl zbavit se závislosti na ruském plynu. Silného dodavatele našli právě v Ázerbájdžánu. Podepsána byla spousta pro Ázerbájdžán výhodných nabídek. Ursula von der Leyenová souhlasila se zdvojnásobením dovozu ázerbájdžánského plynu do roku 2027 a zemi označila za důvěryhodného partnera.

Plyn z Ázerbájdžánu nyní pokrývá 30 až 40 procent dodávek do Česka a dalších zemí. Jenže Alijev část plynu nakupuje od Ruska. EU raději dělá, že to nevidí, a mlčky přechází vše, co Ázerbájdžán dělá. Totéž se týká i situace, kdy Ázerbájdžán vojensky podpořený Tureckem se souhlasem Ruska zaútočil na Armény v Náhorním Karabachu a z domovů vyhnal všech 150 000 místních lidí.

„Řada západních zemí uplatňuje vůči této despocii velmi licoměrnou politiku, jelikož Ázerbájdžán je jejich dodavatelem ropy a zemního plynu. Poměrně důmyslnými korupčními schématy zvanými „kaviárová diplomacie“ si zavázal mnoho západoevropských mainstreamových politiků, s čímž ostatně má zkušenost i ČR. I díky průběhu války o Karabach získává pocit, že od Západu dostal carte blanche a může si dovolit i takový brutální atentát v západní zemi,“ komentuje Šmíd.

Pravda je, že od roku 2014 bylo prokázáno mnoho korupčních skandálů, kdy byly ázerbájdžánskými petrodolary zkorumpováni členové Rady Evropy i politici z Německa, Itálie a mnoha dalších zemí. Paradoxně Baku je členem Rady Evropy. Německá televize ARD o tom natočila dokument nazvaný Ázerbájdžánský thriller.

V roce 2017 byla bombou v autě zavražděna maltská novinářka Daphne Caruana Galizia. Její smrt je dávána do souvislosti s vyšetřováním korupčního jednání Alijevova režimu. Alijevův režim vynakládá velké úsilí, aby pronásledoval své kritiky po celém světě. Doma je to stejně bezohledné, se svévolným zatýkáním, vydíráním a nelidským zacházením. Počet politických vězňů stále roste. Nyní je vězněno 288 lidí pro politické názory, většina z nich jsou novináři.

Podle Reportérů bez hranic se Alijev od roku 2014 snažil nemilosrdně umlčet všechny zbývající kritiky. Celý mediální sektor je pod oficiální kontrolou. Ze země nevysílá žádná nezávislá televize ani rádio a všechny tištěné noviny s kritickým postojem byly zrušeny.

Podle Amnesty International musí francouzská vláda zajistit účinnou ochranu ohrožených jedinců, kteří ve Francii žádají o mezinárodní ochranu. Svět potřebuje vědět, kdo je odpovědný za tyto útoky proti ázerbájdžánským emigrantům na francouzské půdě, a musí vědět, jaké kroky byly podniknuty, aby se to neopakovalo.

„Násilná smrt Vidadiho Isgandarliho musí být účinně a rychle vyšetřena. Vyzýváme francouzské úřady, aby zvážily všechny možné motivy jeho zabití, včetně jeho kritiky ázerbájdžánského prezidenta a vlády, která byla důvodem jeho exilu,“ řekla Natalia Nozadzeová z Amnesty International.

Je smutné, že Evropa už dávno není bezpečným přístavem pro lidi hledající bezpečí před diktátorskými režimy. Naopak, kvůli různým výhodám, s těmito režimy spolupracuje.

Už před 10 lety se zformovala silná aliance tří diktátorů: Putin-Erdogan-Alijev. Všichni tři ukazují různé podoby brutality a despocie. Jen škoda že u některých to Evropa nevidí, nebo spíš nechce. Když už nejsou přímo proti Evropě, proti nám, využívají naší nejednoty a neschopnosti hájit lidská práva a podstatu demokracie za každou cenu.