Článek
Většině voličů došlo, že prezident netvoří politiku, to je úkolem vlády. Jedním z jeho úkolů je reprezentovat stát. Nemá na sebe zbytečně strhávat pozornost. Není dobré, když se o něm mluví a píše hlavně kvůli tomu, že odmítá některé lidi jmenovat soudci, profesory či je povýšit do hodnosti generála, nebo kvůli tomu, že dává milosti, či dokonce amnestuje své kamarády.
Prezident neřeší krize, jak se snažil svým příznivcům vsugerovat Andrej Babiš. To je úkolem kabinetu, takže ani on by toho ve funkci hlavy státu mnoho změnit nemohl, i kdyby chtěl. Ostatně, ani Zemanovo házení vidlí do vládní politiky toho moc nezměnilo.
Pavel měl už po prvním kole lepší výchozí pozici. Vyhrál je, sice jen s náskokem nějakých 23 000 hlasů, ovšem měl kde hledat další. Pro druhé kolo mu vyjádřili podporu tři poražení kandidáti, zatímco za Andrej Babiše se postavili jen komunisté a Trikolora a nezískal ani jasnou podporu zlomyslného Miloše Zemana.
O šancích na Pavlovo vítězství jasně hovořily i kurzy sázkových kanceláří. Vsadit si na něj nemělo smysl, protože by to sázejícímu skoro žádné peníze nepřineslo, za tak jistou sázkové kanceláře považovaly jeho výhru.
Andrej Babiš se ukázal jako bojovník, který se do posledního okamžiku nevzdává. Kdyby takto bojovali naši sportovci, měli bychom žeň medailí. Petr Pavel působil občas matně, čemuž se vedle extrovertního, histrionského, až hysterického Babiše, který se snažil ze všech sil, nelze divit. Mnohé však svou urputností bývalý premiér odrazoval, chyběla mu míra a nadhled. Pod tlakem se dopouštěl chyb, sice drobných, ale v tak tvrdém souboji se počítá každá. Ve snaze profilovat se jako odpůrce války řekl, že by nevyslal naše vojáky na pomoc Polsku, pokud by je napadlo Rusko. Nepochybuji o tom, že by ve skutečnosti Babiš závazky v NATO splnil, ale u hlavy státu je potřeba, aby si dávala pozor na jazyk. Mluvit diplomaticky znamená, že slova jednou vyřčená už není třeba opravovat.
Protože potřeboval získat další voliče, zabrousil do kalných vod. Zkušení rybáři vědí, že z vody jako kafe se dají vytáhnout zajímavé úlovky. Nelze však současně vytahovat sumce z bahnitých vod a chytat pstruhy v průzračné bystřině. Jsou i vody, kam by nahazovat vůbec neměl – udička stalinistům může řadu i jeho stávajících voličů odradit od podpory. Za všechno se platí. A pokud chtěl získat voliče a příznivce SPD, neměl říkat, že pro ANO to není koaliční partner.
Po volbách, které opět rozdělily občany, je prvním Pavlovým úkolem obrousit hrany a ukázat, že je prezidentem všech. Musí jasně dávat najevo, že není ve vleku vlády a nebojí se jako nestraník vyjadřovat kriticky k některým jejím krokům, protože vládě nedochází, jak silně dopadá krize na mnoho našich občanů. Otázkou je, jestli to umí.
Probrat se však musí hlavně vláda. Babiš sice nevyhrál, ale počet hlasů, které dostal, ukazuje, jak silnou má podporu a jak velká je nespokojenost s její politikou, protože mnozí hlasovali pro šéfa ANO v mylné představě, že by mohl vládu brzdit.
V příštích volbách to budou mít strany pětikoalice těžké, voliči jim to sečtou. Energetickou krizi řešila vláda pozdě, krizi s léky ministerstvo zdravotnictví dlouho neřešilo vůbec a přetrvává. Navíc se nezdá, že by ekonomická krize brzo skončila a nastala konjunktura. Pracujícím klesají reálné mzdy, a pokud se budou zavádět úsporná opatření a bude se sanovat rozpočet zvýšením DPH, budou klesat dál.
Zamyslet se však musí i Babiš. Je to už potřetí, co nezvítězil. ANO prohrálo parlamentní volby, neuspělo v senátních a Babiš se nestal prezidentem. Může na něm začít ulpívat punc neúspěchu; ANO navíc chybí více výrazných osobností a ve straně sílí pnutí.
Z toho by mohla chtít těžit SPD, která se už označila za jedinou skutečnou opozici v Parlamentu.
Kdyby to nebyla země, ve které žijeme, šlo by napsat, že to bude ještě zajímavé. Aspoň si můžeme oddychnout, že máme tyhle volby za sebou.
Babiš dostal výprask
