Článek
Mezi kandidáty není žádná osobnost, která by sjednocovala. Andrej Babiš sice je osobnost, ale rozhodně nespojuje. To je u politiků obvyklé, jenomže u nás nemáme prezidentský systém, kde by hlava státu měla rozhodovací pravomoci a proti ní by stál parlament. U nás roli protivah zaujímají Sněmovna a Senát, takže se trochu iluzorně očekává, že to na Hradě bude člověk obrušující hrany.
Petr Pavel takové kontroverze nevyvolává, ale i on má podobně jako Babiš kostlivce ve skříni. Ne, že by komunistická minulost a styky s StB zas tak vadily, ale sjednocující nejsou. Hlavně odrazuje, jak vojácky se chová. Sice je ve výslužbě, ale pořád působí, jako by velel. To se od prezidenta také neočekává. I Jaroslav Bašta je osobnost, navíc bez kostlivců. Jasně však ukazuje, že správný postoj v minulosti neznamená, že ho člověk zaujme i za jiné situace. Danuše Nerudová sice nerozděluje, navíc je to žena, která nepůsobí, jako by rozkazovala jednotce, ale zatím moc neukázala, čím by přesvědčila – kromě toho, že se od výše zmíněných odlišuje.
Ti, co pláčou po dobách, kdy hlavu státu vzhledem k parlamentnímu systému logicky volili senátoři a poslanci, by si měli uvědomit, proč se zavedla přímá volba. Poslední nepřímá volba byla tak skandální, s takovým nehorázným lobováním a výhrůžkami, že se to raději předalo do rukou lidu.
Možná by bylo lepší se obejít bez prezidenta, jenže je obvyklé mít hlavu státu a s monarchií jsme taky moc spokojení nebyli, rozhodně ne s tou rakousko-uherskou, takže ani instalace krále by nepomohla.
Ale řešení je velmi prosté, navíc by ukázalo, jak je naše země vepředu ve vývoji IT a umělé inteligence. Optimálním prezidentem by byl robot. Přece jen by mu byly různé spory jedno a nemohlo by ani hrozit, že onemocní.
V zemi, která dala světu slovo robot, by to bylo stylové. Nedávno uvedený ChatGPT navíc ukázal, že roboti už dnes zvládají více než základní komunikaci, takže by nám ostudu neudělal. Rozhodně by se nemohlo stát, že by nedokázal vyjmenovat planety sluneční soustavy, neznal žádné dílo Jaroslava Haška nebo nevěděl, kolik žaludků má kráva. Bez problémů by dal dohromady i prezidentský projev, když už starší umělá inteligence GPT 3 napsala článek pro list The Guardian.
Ale my nemusíme jít až tak daleko, jsme národ Járy Cimrmana a svého robota dávno máme – ryze českého robota Emila. Sice to byl trochu moula, jak zpíval Aleš Drvota z Babaletu, ale to by zas tak nevadilo, lidé mají mouly rádi, dodávají jim pocit, že sami nejsou tak hloupí. Jiří Šašek, který v jeho kostýmu účinkoval, už zemřel, ale určitě je dost nahrávek s jeho hlasem, aby se z nich vytvořil základní slovník. Navíc doba natolik pokročila, že by v kostýmu nemusel být živý herec, ale pohyboval by s ním opravdový robot.
Protože má prezident i nějaké rozhodovací pravomoci, jmenuje soudce Nejvyššího soudu a guvernéra ČNB, objevily by se spekulace, že je naprogramován, aby stranil určitým názorům. Ale tady je prosté řešení – algoritmus dvou generátorů náhodných čísel. Jeden by udával, jestli padne ano, nebo ne, a druhý, s jakou pravděpodobností padne ne, byť těch zamítnutí nebylo tolik jako souhlasů. Náhodná čísla by určovala, jestli prezident zákon podepíše, nebo vetuje, kolik ministrů jmenuje a kterého ne, komu z předložených udělí státní vyznamenání a kým ze seznamu doplní bankovní radu.
Garantuju, že ve výsledku by se jeho výkon prezidentské funkce nijak nelišil od toho, který předvedli jeho předchůdci hnaní osobními libůstkami a zájmy, jak ukázalo nejmenování rektorů nebo velká amnestie. Navíc by se s Emilem všichni rádi fotili, takže by ho byly plné sociální sítě i poté, co by pominula první vlna zájmu, že máme v čele státu robota.
Babiš se před dětmi ztrapnil, neznal planety ani nejznámější Haškovo dílo. Dobírá si ho i Pavel
