Článek
Od začátku epidemie bylo zřejmé, že se Babiš okázale a v přímém přenosu prezentuje jako zachránce společnosti. Nic nového, takhle se naparuje od samého počátku své působnosti v politice, nyní si možná myslí, že dostal ohromnou příležitost zapůsobit na voliče. Velký omyl. Jde totiž o to, do jaké míry odpovídají vynaložená opatření a finanční náklady opravdovému nebezpečí. Zda nenadělají více škody než užitku.
Je jistě chvályhodné, že vláda usiluje, aby zpomalila šíření viru do doby, než jej zlikviduje teplé jaro, které je letos na spadnutí, je ovšem také nezbytné, aby znala míru ohrožení a nešířila paniku. Obávám se, že už samo vyhlášení bezprecedentního „nouzového stavu” připomínající stanné právo, nejenže neodpovídá zanedbatelné statistice nakažených (100+), ale slovo „nouze” vyvolává asociaci bídy a potravin na příděl. Není divu, že poplašení lidé vzali supermarkety útokem.
Kde leží hranice karantény? Anglická vláda, ostatně tak jako francouzská, neuzavírá školy (děti ohrožené nejsou) ani sportovní utkání natož divadla a kina, přestože má postižených v poměru k počtu obyvatel podstatně více než my. Pouze nabádá staré lidi, aby si sami uložili izolaci, vznikl dokonce slovní novotvar – self-isolation.
Stačí se podívat na světovou statistiku epidemie (worldometers.info/coronavirus), abychom zvážili míru ohrožení. V epicentru čínské nákazy už dva týdny křivka růstu klesá na zanedbatelné veličiny, izolace celé provincie byla úspěšná a uzavření hranic v Evropě v obraně před ohnisky epidemie je na místě. Vždyť 97 procent zjištěných případů se týká pouze čtyř států, Číny, Itálie, Koreje a Iránu, zbytek světa se dělí o chabá tři procenta. K pátku bylo globálně postiženo zhruba 140 tisíc lidí, z nichž 5000 zemřelo a většina se uzdravila. Přesto ta nízká čísla, jež sice nepatrně rostou, jako nějaký virus napadají politiky. Nervy ztratila německá kancléřka slavná svým výrokem během migrační krize roku 2015 „my všechno zvládneme”, která teď vyděsila své občany absurdní vizí 70 procent nakažených (58 milionů lidí). Jak dovede panika paralyzovat chod celého státu, vidíme nejlépe na Itálii, ta těžce zadlužená země je dnes na hraně bankrotu a možná pošle do recese i celou eurozónu.
Přestože v letošní zimě na obyčejnou chřipku zemře v Itálii tak jako každý rok desetkrát víc lidí než na koronavirus, (a nejen starců), politici nemohli 15 tisíc nakažených a tisícovku mrtvých ignorovat.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Ale u nás? Babiš možná mylně spoléhá na vděčnost „zachráněných”, ale i kdyby nějací byli, až budou známy ekonomické náklady včerejšího rozhodnutí, tak mu voliči to dnešní trápení pěkně spočítají.