KOMENTÁŘ: Vláda bez odborníků – Alex Švamberk

Ne že by obchodní řetězce na prodeji potravin nekřesťansky nevydělávaly, stejně jako zemědělské velkopodniky a zpracovatelské závody, Nekula s tím však nikdy nic udělat nedovedl. Nepovedlo se mu to ani prokázat, přesto s výpady nepřestával. Připomínal dona Quijota bojujícího s větrnými mlýny. Jestli přitom někomu šlápl na kuří oko, je docela možné, ale zase ne tak podstatné. Jako ministr nebyl nijak přesvědčivý.

Jeho pravděpodobný nástupce Marek Výborný se lapsů v komunikaci dopouštět nebude, je to zkušený politik, který stojí za milostivým létem, jež pomohlo řadě lidí uniknout z dluhové pasti. Jeho jediným nedostatkem je, že se nikdy nevěnoval zemědělství, rozumí školství.

Připomíná to trochu úvodní scénu z Návratu velkého blondýna, kde na ministerstvo vnitra nastoupí bývalý ministr zemědělství a vůbec se neorientuje v temných rejdech svých podřízených. Nutno ovšem podotknout, že to je hodně bláznivá komedie, byť každá dobrá komedie čerpá z reality, kterou groteskně zveličí, zatímco u nás jde o realitu.

A nejde jen o Nekulu a jeho pravděpodobného nástupce. Přesvědčiví nejsou ani mnozí jiní ministři Fialovy vlády. Ministr financí zapomene do rozpočtu započítat výdaje na valorizované důchody a nepovedeme se mu ani odhadnout velikost deficitu. Mistrem komunikace není ani ministr zdravotnictví, který opakovaně slibuje, kdy už budou penicilinová antibiotika, a plynuly měsíce a pořád nebyla. (Nyní tedy už na trhu je Penbene.)

Vláda nemá silné a odborně schopné ministry více než třicet let poté, co lidé znechuceni neschopnými komunisty, jejichž soubory opatření nic neřešily, volali po vládě odborníků.

Ale opozice na tom není lépe. Ani hnutí ANO nemá plnou náruč odborníků. Donekonečna ukazuje Alenu Schillerovou, což rozhodně nebyla nejlepší ministryně financí, a experta na všechno Karla Havlíčka. Mělo tak málo expertů, že nakonec spojilo ministerstvo průmyslu a obchodu s ministerstvem dopravy, protože Havlíčka mělo jen jednoho.

Žádná politická strana neoplývá záplavou odborně zdatných politiků, všechny je těžce hledají a marně pročesávají své řídnoucí členské základny. Politika je neláká, čemuž se nelze divit, politické strany jsou zprofanované a málokdo má chuť s nimi spojovat svou kariéru. Manažerské funkce nabízejí mnohem větší příležitosti než nekonečné žabomyší spory na politické scéně, která je pod tlakem lobbistů.

Pokud se ale situace nezmění a strany nezačnou pracovat na tom, aby byly přitažlivé, může nastat konec demokracie. Vždyť kdo by měl chuť ve volbách rozhodovat mezi stranami, které nemají koho nabídnout a mají mezi sebou jen příštipkáře. Pak se však nelze divit hrozbě nástupu populistů, kteří alespoň vědí, co chtějí lidé slyšet.