KOMENTÁŘ: Vítězství Trumpa slibuje chaos - Alex Švamberk

Výhodou pro něj bylo, že se za čtyři roky, co byl u moci, zapomnělo na chaos, který provázel jeho vládnutí, na vydávání dekretů, které hned zablokovaly soudy, i neustálé zvraty v politice. Napřed vyhrotil napětí se Severní Koreou na pokraj války a pak se diktátor Kim Čong-un div nestal jeho kamarádem. Za nezvládnuté stahování z Afghánistánu, které se vytýká Joemu Bidenovi, mohla dohoda USA s Tálibánem, která se uzavřela ještě za Trumpovy vlády.

Harrisové uškodila migrační krize, která byla jedním z klíčových témat voleb. Američany skutečně trápí, a viceprezidentka měla v době Bidenovy administrativy na starosti jednání se středoamerickými zeměmi, ve kterých toho mnoho nedokázala. Opojení z toho, že je lepší kandidátka než Joe Biden, které ji v průzkumech zpočátku vystřelilo do čela, brzo opadlo. Demokraté navíc kvůli podpoře Izraele přišli o hlasy Američanů arabského původu a muslimského vyznání.

Trump však nevyhrál jen kvůli tomu, že Harrisová nebyla zvlášť silná. Exprezident se nesnažil příliš těžit z toho, že byl terčem atentátu, ale všem nutně utkvěla v paměti jeho fotografie, kdy byl zkrvavený a se zaťatou pěsti dával najevo, že se nevzdává. To byl silný symbol.

Když si vybral za kandidáta na viceprezidenta J. D. Vance, bylo jasné, že chce oslovit mladší voliče a obyvatele z rezavého pásu, kdysi prosperujících průmyslových oblastí Ameriky, kde byly automobilky nebo ocelárny. Vance napsal o tamním životě velmi populární autobiografii. Mohl posílit rozhodnutí Trumpových voličů, aby pro něj hlasovali, ale moc nových mu asi nepřinesl.

Roli naopak hrála podpora Elona Muska, ale ne kvůli spornému rozdávání peněz na předvolebních mítincích. Musk je dokonalým ztělesněním amerického snu. Podnikatel, který se ani nenarodil v USA, se dokázal stát nejbohatším mužem světa. Navíc to není finančník vyvolávající a priori nedůvěru, ale má reálné firmy, které vyrábějí zajímavé produkty - elektromobily Tesla a kosmické rakety a lodě i družice zajišťující internetové spojení (Space X). Pokud se takový člověk postaví za Trumpa, přitáhne nerozhodnuté voliče víc než Taylor Swiftová, která podpořila Kamalu Harrsiovou. Swifties, jak se říká jejím fanynkám, sice visí na rtech svého idolu, ale takový dopad jako Musk zpěvačka nemá.

Obecně však Trumpovo vítězství není dobrou zprávou nejen pro Evropu, ale ani pro Američany a hlavně pro demokracii. Už minulé prezidentské období ukázalo, že Trump není týmový hráč. Choval se jako bohatý majitel fotbalového klubu, který neustále mění trenéry a ještě jim kafrá do práce. Zběsile nakupuje nové hráče a vyhazuje je ještě dřív, než mohou ukázat své případné kvality. Přeceňuje přitom svůj úsudek a své schopnosti. Myslí si, že je natolik mazaný obchodník, že dokáže urovnat každý konflikt a každého dostane, kam chce. Neuvědomuje si, že diktátoři, pro něž má slabost, hrají podle jiných pravidel. Jasně to ukázalo jeho jednání s Kimem i jeho setkání s Putinem. Klidně se na něčem domluví, ale svých cílů se nevzdají. Kim přestal testovat jaderné zbraně a balistické rakety, ale to bylo všechno.

Evropa může opět čekat roky nejistoty. Trump má ne zcela neoprávněný pocit, že si v Evropě zvykli, že když je nejhůře, přijde pomoci strýček Sam. Staronový prezident však zapomíná, že transatlantická vazba mu kryje záda, východní pobřeží USA má díky ní zajištěné. Navíc Evropa váže větší část ruských sil, které by mohla Moskva přesunout na Dálný východ.

Hlavně však jeho vítězství oslabuje váhu demokracie.

Volby vyhrál člověk, který před čtyřmi lety, když prohrál, odmítl přijmout porážku a klidně nechal táhnout své příznivce na Bílý dům. Nemít 78 let, tak by se bylo možné obávat, že bude chtít hledat způsoby, jak se stát prezidentem ještě jednou, i když to v USA nejde. Americkou demokracii dostává do situace římské republiky před jejím koncem.

Nelze zapomenout, že tentokrát republikáni získali i Senát a zřejmě si udrží Sněmovnu reprezentantů.