Článek
Celá Evropská unie si může oddechnout, že Marine Le Penová (MLP) nedostala možnost prosazovat nadřazenost národního práva nad unijním. Tím se eliminoval negativní příklad pro další hodně euroskeptické země. Nedílně s tím je klidnější i NATO, protože MLP nedostala příležitost, aby svoji zemi vyvedla z vojenské organizace této vlivné instituce, jak slibovala.
Ale zároveň s tím se této vyhraněné a silně kontroverzní političce i nemálo věcí podařilo. Sama sobě a své straně poblahopřála, že dokázaly překreslit politickou mapu Francie. Už nestojí na okraji politického spektra, ale je to jeden ze tří hlavních pólů dnešní Francie, zatímco na okraj se dostala tradiční pravice, jejíž kandidátka Valérie Pécresseová zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1958. A ještě hůře dopadla Socialistická strana, jejíž kandidátku předběhl i komunista Fabien Roussel.
Jak obrovský rozdíl ve srovnání s rokem 2002, kdy Jacques Chirac jako obhajující prezident odmítl jít do studia s otcem letošní finalistky a naprostá většina Francouzů s tím bezvýhradně souhlasila. A tak stojí otázka, zda Národní sdružení vedené MLP je stále krajní pravicí? Někteří novináři a politici to ze setrvačnosti opakují, jiní už s tím přestali.
Dále se nabízí otázka, jaké přednosti má Emmanuel Macron (EM), tedy co mu pomohlo vyhrát volby s tak výrazným rozdílem. Především je to jeho skvělá znalost ekonomiky. Jako bývalý úspěšný bankéř se výborně vyzná ve všech důležitých otázkách rozpočtů, financování velkých projektů a alokace investic. V tomto směru vynikl ve středeční tříhodinové debatě, kdy vyzývatelku ukázkově rozebral na součástky. Ta se nakonec zmohla jen na to, že se ohradila, aby ji nepoučoval o možnostech financování jejího vlastního programu.
Znovuzvolený Macron. Bankéř, který obrátil francouzskou politickou scénu naruby
Dále ve prospěch EM hovoří jeho obrovská vitalita. Tu prokázal během tří velkých krizí, kterým musel čelit. První vypukla v roce 2018, když proti němu silně a někdy i násilnicky protestovaly žluté vesty. Další vyvolal covid-19. V boji proti němu se EM neomezil na vysílání knížecích rad ze svého prezidentského sídla, ale naopak byl v první linii boje. Navštěvoval kliniky, setkával se s jejich přednosty a primáři. Sám se nakazil. Ale je mladý a zdravý, není to ani alkoholik ani tabakista (řečeno slovy Zdeňka Svěráka, není ani ze Šluknova ani z Kouřimi). Z nemoci se rychle vykřesal, což se nakonec hodilo jako dobrý a pádný argument lékařům.
A za třetí to byla krize vyvolaná ruskou agresí proti Ukrajině. Macron vyvinul obrovské úsilí, navštívil jak Moskvu, tak i Kyjev. Dnes musíme závidět těm, kteří jednou, až se otevřou archívy, budou číst protokoly z těchto jednání a studovat argumenty EM i dalších aktérů. Zatím se musíme spokojit s tím, že zabránit válce se nepodařilo, i když EM dělal, co mohl.
A jaké jsou výzvy, které před znovuzvoleným prezidentem stojí? Především by to chtělo větší důslednost tváří v tvář přistěhovalectví, kde nestačí jenom plamenné projevy, ale kde musí přijít i důrazná rozhodnutí. S tím velice úzce souvisí také zamrzlý konflikt s vojáky, kteří mu vloni ve dvou otevřených dopisech vytkli pokrytectví a zbabělost a otevřeně psali o hrozbě občanské války. Navíc mu nadále přezdívají Jupiter, protože se chová jako spasitel celé země.
A v neposlední řadě si EM musí dát pozor na své povýšenecké chování a na dlouhé projevy, ve kterých se doslova vyžívá. Platí to i pro jeho patetické projevy pohřební, dlouhé a někdy až narcistické. Viděli jsme to na posledních rozloučeních se zavražděným učitelem, padlými vojáky a s legendárním Bébelem (herec Jean-Paul Belmondo). Stejně jako každý z nás i EM má stále co zlepšovat, a to tím spíše, jak významný úřad zastává.
(Autor je VŠ učitel)