KOMENTÁŘ: Veletoče Donalda Trumpa – Tomáš Řepa

Donald Trump před zhruba 14 dny označil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za „diktátora, průměrného komika s čtyřprocentní podporou“, který si neměl začínat válku s Ruskem. Tato tvrzení jsou lživá a v přímém rozporu s realitou, neboť Zelenskyj byl demokraticky zvolen, jeho popularita na počátku války výrazně vzrostla, poté pozvolna klesala a nyní se pohybuje kolem 50 %.

Uvidíme, jak s ní zahýbá i poslední vyhrocená debata v Bílém domě, která skončila hádkou před objektivy kamer. Zelenskyj přitom udělal v minulosti řadu chyb, nešlo jen o tuto debatu, kde se snažil něco vysvětlovat lidem, které základní fakta nezajímají.

Za tu skutečně nejzávažnější chybu osobně považuji odvolání generála Valerije Zalužného z nejvyššího postu ukrajinské armády. Historie si jej však bude pamatovat už jen proto, že neutekl z Kyjeva a neodevzdal svoji zemi agresorovi. Teprve tento jeho postoj spustil lavinu solidarity, pokud by se ukrajinská vláda zhroutila, zemi by nikdo nepomohl. Ukrajinci by dokázali přejít leda tak na guerillovou válku.

Je také třeba připomenout, že za války se nekonaly v minulosti volby v mnoha zemích, např. ve Velké Británii během druhé světové války. Winston Churchill tak byl premiérem až do skončení války a první poválečné volby prohrál a byl vystřídán Clementem Atleem. Těžko tak někdo může být označen za diktátora jen proto, že se jako politik bojující země nevěnuje a nemrhá prostředky na uspořádání voleb. Navíc za situace, kdy je 20 % jejího území okupováno. Konec konců ani ukrajinská opozice, včetně bývalého prezidenta Petra Porošenka, konání voleb za války nepožaduje.

Trump rovněž prohlásil, že Ukrajina je zodpovědná za zahájení konfliktu s Ruskem, což je další lživé tvrzení, které bylo široce odmítnuto mezinárodní komunitou a zcela odpovídá ruským narativům a cynickým záminkám, které vedly k vypuknutí války. Podobá se přitom argumentaci vraha, který se místo přijetí trestu rovnou obhajuje tím, proč musel vraždit a že za to mohl kdokoliv, jen ne on sám.

Zelenskyj původně reagoval na Trumpova slova s tím, že „žije v dezinformační bublině“. Trumpovy výroky přitom vyvolaly ostrou kritiku nejen ze strany politických lídrů mnoha států, ale i z řad novinářů a analytiků. K tomu ovšem často docházelo i během předchozího Trumpova prezidentského období.

Na obzoru se přitom rýsuje další názorový veletoč. Poté, co se začalo tvrdě a zatím neúspěšně vyjednávat i o dohodě o využití nerostného bohatství Ukrajiny, tak americký prezident prohlásil, že Spojené státy budou pokračovat v dodávkách zbraní Ukrajině, pokud se Rusko odmítne dohodnout.

Prezident Zelenskyj přitom přiletěl do Washingtonu a možný podpis surovinové spolupráce stále není vyloučen. Bezpečnostní garance v původní verzi dohody jsou však spíše mlhavého charakteru. Případné prohloubení spolupráce i v jiných oblastech je jistě možné, i když je ve stávající atmosféře dost nepravděpodobné. Asi však nemá smysl zdůrazňovat, že návrh dohody a chování amerických státníků působí i značně vypočítavým až vyděračským dojmem.

Je to přitom USA (společně s Velkou Británií a Ruskem), které je jedním ze států, jež se podpisem Budapešťského memoranda v roce 1994 zavázalo, že bude chránit ukrajinskou územní celistvost výměnou za Ukrajinou zrealizované odevzdání jaderných zbraní jako svého sovětského studenoválečného dědictví.

Zajímavé je přitom i to, že to bylo hned několik amerických prezidentů, kteří se v posledních dekádách pokoušeli o restart vztahů s Ruskem. Šlo o Clintona, Bushe, Obamu i Trumpa. Žádný z nich nakonec posunu nedosáhl.

Zaměřme se nyní na osobní vztah Trumpa s Putinem a Zelenským. Trump již během svého prvního funkčního období vyjadřoval sympatie k ruskému prezidentovi, kterého označoval za „geniálního“ a jeho administrativa čelila kritice za snahy o zlepšení vztahů s Ruskem na úkor tradičních spojenců.

Nezapomínejme také na to, že v roce 2019 vedl Trumpův telefonát s prezidentem Zelenským k prvnímu z nakonec celkem dvou pokusů o impeachment – odvolání z funkce, když byl obviněn z nátlaku na tehdy čerstvě zvoleného ukrajinského prezidenta, aby Ukrajina vyšetřovala Trumpova politického rivala Joea Bidena a jeho syna výměnou za vojenskou pomoc. To bylo v následném vyšetřování označeno za hrubě nestandardní.

Trumpovy nedávné výroky mohou mít rovněž i vážné důsledky pro transatlantické vztahy. Donald Trump svými výroky zklamal i mnoho svých příznivců a vyvolal obavy ohledně budoucího směřování americké zahraniční politiky.

Jak se situace bude vyvíjet dál a jaký vliv to bude mít na mezinárodní vztahy a bezpečnostní situaci nejen v Evropě, zůstává otázkou. Nepředvídatelnost a pragmatismus Donalda Trumpa je přitom jedinou konstantou, na kterou se skutečně můžeme spolehnout.

I USA a jejich představitelé by si měli být vědomi rizik zcela pragmatické politiky bez „morálního kompasu“. Ve světě dravců totiž není nikdo tak silný, aby nepotřeboval spojence. Když vše jen vždy cynicky obrátíte ve svůj prospěch, moc spojenců nenajdete. A nic na tom nemění to, že mnoho evropských zemí svou obranyschopnost dlouhodobě zanedbávalo a je jasné, že se toto manko musí začít dohánět. Evropa je přitom dostatečně bohatá na to, aby si svou bezpečnost dokázala zajistit sama. Komu nezáleží na bezpečnosti země udržované vlastními prostředky, ten o ni stejně přijde! O bezpečnost a následně i o zemi!