Článek
Ruský prezident říká, že vede válku s celou Severoatlantickou aliancí, což opakuje pokaždé, když Kyjev dostane další zásilku vojenské pomoci. Realita je však jiná. Země NATO všemožně podporují ukrajinskou vládu. Bez jejich pomoci by se neobešla. To ale neznamená, že jsou účastníky konfliktu, i když na Ukrajině nějací poradci jistě budou. Pro dodanou techniku je nejen potřeba vycvičit ukrajinské vojáky, což se děje v řadě zemí, ale také se musí nějak udržovat. Do konfliktu se však přímo žádný z ostatních států nezapojil, přes všechna tvrzení, že některé zbraně museli naprogramovat britští nebo američtí poradci, protože sami Ukrajinci by to nezvládli. Když si umí leccos sami zařídit i jemenští Húsiové, byť za bedlivého dozoru íránských poradců, tak proč by se to nenaučili Ukrajinci?
Západ pomáhá Ukrajině tak jako Írán Rusku. Teherán taky není účastníkem konfliktu, i když Moskvě poskytl řadu zbraní nebo licencí na ně. Žádní příslušníci revolučních gard na frontě neútočí na rozdíl od Severokorejců.
Putin tedy dělá přesně to, co nechce, aby dělali jiní, navíc kupuji zbraně a munici od země, na kterou jsou uvaleny sankce Rady bezpečnosti OSN, pro které mimo jiné Moskva sama hlasovala. Válka přináší hodně paradoxů.
Jakékoli výkřiky z Kremlu, čeho všeho se Západ dopouští a jak na to Rusko zareaguje, nejsou ničím jiným než ruskou psychologickou válkou. Rusko se snaží vytvářet dojem, že samo čelí hrozbě ze strany Západu, že se samo musí bránit, protože mu nic jiného nezbývá. Kvůli tomu pak prý musí hrozit vypalováním balistických raket středního doletu. Použití raket Orešnik je ruské ukazování svalů Západu, aby se lekl, co že to má Kreml v arzenálu. Nesporně je to účinná zbraň, ovšem jako většina účinných zbraní je taky pěkně drahá. Použití těchto raket na Dnipro nedává žádný smysl. Stejného účinku lze dosáhnout jinými prostředky používanými na frontě, jenomže by to nebylo tak efektní.
Pro ty, kteří mají dojem, že je potřeba pomáhat bědnému Rusku, které je pod obrovským tlakem nepřátel a bojuje o holou existenci, je potřeba připomenout, že ruský jaderný arzenál je největší na světě. Moskva také vedla několik agresivních válek, jejichž cílem bylo jen rozšířit území Ruské federace. Začátek války v Gruzii byl sice trochu komplikovanější, ale faktem zůstává, že v důsledku ruského zásahu přišla napadená země o dvacet procent svého zákonného území, na kterém vznikly pseudostátní útvary. V roce 2014 Rusko okupovalo Krym a následně pomohlo rozpoutat válku na Donbasu, kde od prvního roku přímo intervenovalo. Za záminku si vzalo snahy ukrajinských nacionalistů „poukrajinštit Ukrajinu“. To ale přece vadilo i Maďarům nebo Rumunům. Pouze a jenom Rusko však kvůli těmto tendencím bylo ochotné rozpoutat krvavou válku.
Rusko od roku 2008 zvyšuje svými kroky a snahou rozšířit své území mezinárodní napětí a posouvá blíže k válce celý svět. K velké válce.