KOMENTÁŘ: Válka na Ukrajině a neonacisti – Alex Švamberk

Každý, kdo se vydal na Ukrajinu pomáhat, projevil odvahu. Může ho to stát život a jakákoliv pomoc je na frontě vítaná. Ovšem podobné fotografie pomoc Ukrajincům degradují, protože jsou vodou na mlýn ruské propagandě.

Historicky je příchylnost Ukrajinců k Říši pochopitelná, zatímco pro nás byli nacisti největším zlem, na Ukrajině tomu tak nebylo. Šance na nezávislou Ukrajinu po první světové válce rychle padla, část jí připadla Polsku a druhou část během občanské války rychle připojil zpět Sovětský svaz. Ukrajinci navíc byli hlavní obětí hladomoru z let 1932 a 1933.

Ukrajinští nacionalisté proto měli pocit, že právě Němci by jim mohli pomoci získat samostatnost, což ukazovalo jejich neznalost nacistické rasové ideologie, podle které byli i Slované méněcenní. Nepochopil to ani ukrajinský hrdina Stepan Bandera, kterého odsoudili Poláci za účast na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého.

Když Němci dobyli Lvov, Banderův spolupracovník z Organizace ukrajinských nacionalistů Jaroslav Stecko vyhlásil 30. června 1941 ve Lvově samostatnou Ukrajinu. Němci ji však neuznali, i když Bandera sliboval, že ukrajinský stát bude úzce spolupracovat s Velkoněmeckou říší, a milého Banderu poslali do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Snaha vymanit se ze sovětsko-ruské knuty mnohé zaslepila, jak mi před lety přiznal volyňský Čech, generál Miloslav Masopust, který byl raněn na Dukle: „Když k nám fašisti přišli v jednačtyřicátém, tak je naši západní Ukrajinci vítali jako osvoboditele, ale během několika dnů poznali, že jsou to krvelační vrazi. Ukrajinské vesnice likvidovali a ničili, co mohli, takže pak se všechno otočilo proti nim.“

Po osmdesáti letech ale mají někteří Ukrajinci, kteří už druhou světovou válku nezažili, pocit, že Němci, kteří bezohledně vyvražďovali Ukrajince jako Rusy, byli ti, kteří se postavili Moskvě. Už po vyhlášení samostatnosti Ukrajiny se zejména na jejím západě rozbujel kult Bandery a začaly se budovat pomníky s banderovským heslem Sláva Ukrajině, hrdinům sláva, které je i oficiálním pozdravem ukrajinských ozbrojených sil.

Boj proti neonacismu nebyl prioritou, čehož využívaly různé ultrapravicové skupiny, které se po ruské anexi Krymu a za bojů s proruskými separatisty na Donbasu změnily v dobrovolnické prapory. Mnohé využívaly spornou symboliku. Tvrzení, že prapor Azov nepoužívá nápodobu runového vlčího háku v podobě převráceného a pootočeného symbolu SS, ale že jde o písmeno N přeškrtnuté písmenem I, ovšem v latince, která se na Ukrajině nepoužívá, je dětinskou výmluvou, která však ukazuje, že obecně nejsou ani na Ukrajině nacistické symboly obdivu akceptovatelné.

Ozbrojené složky vždycky přitahovaly milovníky zbraní, mezi nimiž jsou i obdivovatelé nacismu. Potíže s tím byly nejen na Ukrajině, ale také v Německu, a dokonce i u nás. Dva velitelé naší elitní brigády rychlého nasazení v Afghánistánu museli opustit armádu, protože nosili na helmách znaky brigády SS Dirlewanger a divize SS Hohenstaufen. Přesto většina Čechů nejsou neonacisti a ultrapravicoví radikálové. A stejně tak většina Ukrajinců nejsou neonacisti. Některé dobrovolnické prapory tam rozpustili a Azov se pokusili očistit od neonacistů. Když v únoru v jedné jednotce cvičící u běloruských hranic namalovali trámové kříže na tanky, tak je nechali přetřít.

K obdivu k jednotkám třetí říše přispívá také to, že i Němci po většinu doby bojovali na východní frontě proti početnějšímu soupeři a často sázeli na lepší taktiku, větší odhodlání a modernější výzbroj. Vždyť ještě po bitvě u Stalingradu dokázali na jaře 1943 dobýt zpět Charkov.

Jejich obdivovatelé by neměli zapomínat, kdo nakonec navzdory všem těmto přednostem válku prohrál. A válka se nevede jen na bojišti, ale i v tisku, v éteru a na síti, kde takovéto fotografie Rusku skvěle poslouží, aby mohlo vyvolávat dojem, že se nyní podobně jako za Velké vlastenecké války bojuje s nacisty a fašisty.

Samo Rusko přitom má s neonacisty také velké problémy a tetování s runami a hákovými kříži nemají na těle jen ukrajinští ultranacionalisté, ale i příslušníci Wagnerovy skupiny, ostatně i její název odkazuje na Němce, Adolf Hitler byl velkým obdivovatelem skladatele Richarda Wagnera.