Článek
Strach je mocný. On je totiž nutný, pokud chtěl člověk přežít, musel se bát a nevlézt do chřtánu jeskynnímu medvědovi ani nejíst bezmyšlenkovitě všechny bobule, protože mezi nimi mohl být rulík nebo tis. Proto všichni se strachem rádi operují a strašili tu vlnou migrantů, zejména muslimů, kteří poislámští naši zemi, tu zase zimou nebo hroznými následky koronaviru či vakcín proti němu. Dělají to i proto, že strach je primární, ještě před rozumem. Na medvěda musíme hned zareagovat, a ne si reakci dlouho rozmýšlet, protože by nás mezitím mohl napadnout. V případě blízkosti medvěda nejde s tímto atavismem nic dělat, ale u voleb máme čas si podobné reklamní „výšplechty“ rozmyslet.
Válka je nepříjemně blízko, ale nám nehrozí, že bychom se zapojili do bojů, natož aby se boje přenesly na naše území. Nejsme v roce 1938, kdy nám hrozil útok ze strany nacistické Třetí říše, aby se válka měla stát tématem volby. Za dané situace mezi témata voleb nepatří a Babiš by ji tam neměl zatahovat ve snaze získat na svou stranu voliče, které vyplaší.
Navíc nejsme v USA, aby prezident mohl bez schválení kongresmanů zahájit omezenou vojenskou akci nebo intervenci. U nás musí s nasazením českých vojáků na dobu delší než 60 dní v zahraničí souhlasit obě komory Parlamentu. Prezident nikam nikoho nevysílá a nevyhlašuje válku.
Pokud cílí Babiš na voliče Miloše Zemana, který mu vyslovil podporu, měl by si uvědomit, že dosluhující prezident po ruské invazi na Ukrajinu procitl. Pochopil, že jde o neomluvitelnou agresi a Rusko představuje hrozbu, jíž je nutné čelit pomocí Ukrajině včetně té vojenské.
Že předseda ANO sází na podporu odpůrců války, nebo lidí zmanipulovaných ruskou propagandou, bylo patrné i z jeho vyjádření, jak by zorganizoval jednání o míru, protože si tyká s tolika světovými politiky a jednal i s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Chtěl tak prokázat, že je krizový manažer úplně na všechno, tudíž i na baterky. Vůbec se nezamýšlel nad tím, jestli obě válčící strany chtějí jednat o míru, nemluvě o tom, že prosadit takovou dohodu je extrémně složité, jak ukázala jednání před koncem korejské a vietnamské války nebo jednání o odchodu Američanů z Afghánistánu. Navíc často nepřinesou mnoho dobrého.
Babiš se možná zhlédl ve Viktoru Orbánovi, ale měl by si uvědomit, jaké má nyní maďarský premiér postavení v Evropě a že mu jeho nápady s levným ruským plynem a dlouho zastropovanou cenou benzínu a nafty u pump způsobily spíš problémy. Ne že by naše vláda všechno dělala dobře, často je spíš opak pravdou, ale orbánovské léky naštěstí neuplatnila.
Místo odvádění pozornosti k tématům, o kterých tyto volby nejsou, by bylo dobré mluvit o tom, co prezident má ve své moci a co může ovlivňovat. Jmenuje soudce Nejvyššího soudu, což je první oblast, které by se měla věnovat pozornost, aby bylo jasné, na koho Petr Pavel a Andrej Babiš myslí. Jmenuje taky guvernéra a radu České národní banky. Tady už Babiš uvedl, co by se mu líbilo - chtěl by za inflace nižší úrokové sazby. Nevím, nakolik je to motivováno potřebou Agrofertu mít levné úvěry, jak uváděla Danuše Nerudová, ale Turecko nám ukazuje, jak to končí, když prezident zasahuje do monetární politiky. Úvěry sice jsou dostupné, ale inflace se tam pohybuje okolo 84 procent, protože Recep Tayyip Erdogan je dlouhodobým odpůrcem vysokých úrokových sazeb.
Před Erdoganovou politikou varoval i Vladimir Putin, když po začátku války obhajoval prudké zvýšení úrokových sazeb slovy, že „nechceme, abychom skončili jako Turecko“. Nechal jednat guvernérku ruské národní banky Elviru Nabiullinovou, která dokázala inflaci zkrotit.
Babišově plakátu by mohl kontrovat Petr Pavel heslem „Nezavleču Česko do inflační spirály“, protože sám se vyslovil pro tvrdší postup při krocení inflace navyšováním úrokových sazeb. A zatímco hrozba zatažení České republiky do války nehrozí a prezident na ni nemá vliv, stržení České republiky do inflační spirály by mohl budoucí prezident ovlivnit.