Článek
Vědí to už i v Kremlu, byť to podle ruských plánovačů měla být rychlá operace po vzoru invaze do Československa, kdy se měla svrhnout Zelenského vláda a nastolit nová, promoskevská. V Rusku se však přepočítali, Ukrajinci po žádném „osvobození“ netoužili a agresi se postavili s takovou razancí, až to překvapilo i Západ, který začal rychle poskytovat vojenskou pomoc.
Putinovo vyjádření, kde poprvé mluvil o válce, a ne o speciální vojenské operaci, vyvolalo řadu vtipů, že i on by měl být trestán, když řekl slovo válka, které se v souvislosti s invazí nesmělo používat. Ve skutečnosti by z něj mělo mrazit – znamená to, že i Kreml už připouští, že jde o válku, a ne jen o speciální vojenskou operaci. Je to nesporně příprava země na rozsáhlejší a delší konflikt ukazující, že se ruský prezident svých cílů nevzdává, i když prvotní plány selhaly. S žádným brzkým koncem nepočítá. Chce za každou cenu uspět.
Využívá přitom komparativní výhody – ruské dálkové letectvo bezostyšně ničí infrastrukturu na celé Ukrajině, zatímco v ruském týlu panuje klid. Pár útoků na sklady ropy a munice nebo letiště je sice pro ruské velení nepříjemných, ale na obyvatele nedopadají. Putin si tak může být jist, že nebude čelit odporu proti válce. Obětí sice přibývá, ale pokud umírají zekové ve štrafbatech u Bachmutu, Ruskem to nepohne. Podobné konflikty, jak ukázala válka ve Vietnamu nebo sovětská i americká v Afghánistánu či invaze do Iráku, se mohou vést léta, než je domácí odpor dostatečně velký, aby byly ukončeny.
Američané přitom stále odmítají dodat Ukrajincům střely s doletem několik set kilometrů, které by umožňovaly ničit ruské základny a jednotky dále od hranice. Naopak dávají zřetelně najevo, že to neudělají, protože se bojí, že by se lokální konflikt mohl rozhořet v mnohem rozsáhlejší a mohl by přerůst v globální a třeba i jaderný. Mnozí si uvědomují, jak se kolikrát i malé konflikty mohou rozhořet. Atentát na nemilovaného následníka trůnu v Sarajevu se Rakousko-Uhersko rozhodlo ztrestat a zaútočilo na Srbsko, což přerostlo v první světovou válku. A v korejské válce musel americký prezident Harry Truman odvolat hrdinu z druhé světové války, generála Douglase MacArthura, který dokázal zastavit severokorejský postup a zatlačil útočníky hluboko za 38. rovnoběžku, protože po nasazení početných čínských dobrovolníků chtěl shodit jaderné bomby na čínské Mandžusko.
I v USA však počítají s delším a tvrdým konfliktem, kdy budou pokračovat raketové a dronové útoky na Ukrajinu – jinak by Američané neschválili dodání systémů protiraketové obrany Patriot. Některé moderní zbraně sice už Rusku došly, rakety Iskander už na Ukrajinu nedopadají, ale jiných mají stále dost, nebo se jim je daří navzdory sankcím dál vyrábět.
Pokud ale budou muset být povolávány další a další ročníky, protože ani v Rusku nejsou zásoby vězňů nevyčerpatelné a ne všem se bude chtít skončit po pár týdnech v hrobě, začne růst odpor vůči válce. I v demokratických Spojených státech však trvalo několik let, než odpor proti válce ve Vietnamu stoupl tak, že nezbylo než najít způsob, jak vietnamské bojiště opustit. V Afghánistánu Sověti bojovali osm let, což ovšem mělo jedno plus - přispělo to k pádu SSSR. Těšit se na konec války můžeme, ale za dané konstelace hned tak nenastane.