Článek
Možná takový soudní akt připadne někomu zbytečný, snad jako pouhá válečná propaganda, vždyť je vysoce nepravděpodobné, že by Putin někdy stanul před soudem. O to však v tomto případě nešlo. Bylo třeba vyjádřit něco důležitějšího, morální odsudek a ukázat všem mnichovanům a mírotvorcům, že nelze se zločincem vyjednávat, že je zapotřebí nad imperátorem zvítězit. Je to i důležitý signál ruským obyvatelům, z nichž zdaleka ne všichni s válkou souhlasí.
Nikdy nepochopím, že ještě donedávna existovalo tolik naivních obdivovatelů Putina, kteří jezdili do Ruska skládat carovi hold, slavní herci jako Sharon Stoneová, Kevin Costner, Gerard Depardieu, Vincent Cassel, Goldie Hawnová, Steven Seagal nebo Monica Belluciová. V roce 2007 se stal Putin na stránkách amerického časopisu Time osobností roku. Šéfredaktor Richard Stengel o něm tenkrát přímo básnil: „…na svobodě projevu mu moc nezáleží, stará se hlavně o stabilitu Ruska a tu Rusové potřebují, a proto ho milují.“ A na webových stránkách redaktoři napsali: „Putin ztělesňuje Matičku Rus“.
Na herce možná působil jako z bondovky, zastřelil sibiřského tygra, potopil se do Černého moře, aby vylovil amforu, projížděl se polonahý na koni a vládl rozlohou největší říši světa. Kolik celebrit se zasloužilo o Putinovu slávu, stačí vzpomenout video slovinského herce Klemena Slakonji „Putin putout“ (Ukázat Putina), které shlédlo na YouTube padesát milionů diváků. Rozhodnutím haagského tribunálu však bondovka jednou provždy skončila.
I u nás se našli, když už ne jeho obdivovatelé, tak přinejmenším obhájci, jako Václav Hořejší nebo exprezident Václav Klaus. Těžko pochopitelné je svědectví tak strašlivé neznalosti ruských dějin, jejich konstanty, onoho „prokletí impéria“, které postrádá národní hranici, a kdyby se v ní mělo ocitnout, považovalo by to za ponížení. Je nepochopitelné, že ani zmanipulované volby, vraždy ruských novinářů a kritiků, atentáty na Západě, podpora separatistů v Luhansku a Doněcku, ba ani obsazení Krymu naivitou Zápaďanů neotřáslo. Čelné místo patří jistě německé kancléřce Angele Merkelové, která v roce 2018 čtyři roky po obsazení Krymu a bojů na východě Ukrajiny celá rozesmátá seděla s Putinem na čestném místě na tribuně na světovém mistrovství fotbalu v Rusku.
Zní to neuvěřitelně, ale před měsícem si Putin v Dumě posteskl, že Evropa s Amerikou nerespektují dohody z Jalty a Postupimi z konce 2. světové války. Naši mírotvorci, kteří volají po kompromisu a příměří, nepochopili, že je pozdě, že částečné uznání ruských požadavků by nic nevyřešilo a legitimizovalo by agresi. Putin by získal potřebný oddech, obnovil své příjmy k dalšímu zbrojení a k novému útoku. Pochybuje snad někdo, že hodlá ukrajinskou nezávislost zničit, když to sám v předvečer invaze vyhlásil?
Ukrajinci by měli dostat tolik zbraní, aby zvítězili, dnešní opotřebovávací válku vyhrát nemohou. Bohužel se tak neděje a hrozí, že se Západ časem vyčerpá. Budeme toho jednou hořce litovat.
Putina bychom nezatkli, Římský statut u nás vlastně neplatí, zjistilo najednou signatářské Maďarsko
