KOMENTÁŘ: V utajení - Josef Koukal

Že prezidentova volba padla na Petra Angyalossyho, proniklo do veřejného prostoru s dvoudenním předstihem, a to vylučovací metodou poté, co ostatní adepti své jmenování dementovali.

Jako novinář, který se dlouhá léta zabýval denně justicí, jsem se začal okamžitě podezřívat z nějaké hluboké neznalosti. Dotyčného soudce jsem samozřejmě míval v telefonním seznamu jako mluvčího Vrchního soudu v Olomouci, nebyl jsem však pohotově schopen přiřadit jej k nějakému velkému případu, právnímu výroku nebo textu. Pohledem do archivu jsem dohledal, že jsem jej citoval jednou před dvanácti lety, když informoval o rozsudku vyneseném jeho kolegy.

Uklidnilo mě teprve, když stejnou neznalost přiznala prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová a další. Sám Angyalossy říká, že pracoval na „mediálních kauzách“ a mezi soudci je dobře znám, je proto záhadou, jak se mu to podařilo utajit. A to byl předsedou senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu.

Prezident říká, že ke své volbě dospěl po prostudování životopisů všech kandidátů. U vítěze tedy musel objevit něco, co zastínilo kariéru Roberta Fremra, bývalého soudce Nejvyššího soudu, později soudce Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu a prvního místopředsedy Mezinárodního trestního soudu, kterého navrhovala Benešová. Možná to našel vlevo dole.

Pardon, Angyalossy bude možná skvělý předseda Nejvyššího soudu. Představuje mladší generaci, přivedl si ho jeho předchůdce, autor trestního zákoníku Pavel Šámal, a Zeman koneckonců při jmenování nejvyšších soudních funkcionářů měl až doposud šťastnou ruku. Způsob, jakým svůj překvapivý výběr provedl a který od prvního dne vybízí ke spekulacím o jakýchsi zákulisních dohodách, ovšem neposloužil nejen věci, ale v první řadě samotnému Angyalossymu.