Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: V titulní straně to není – Josef Koukal

V sobotu 22. října zveřejnilo Právo na titulní straně článek s názvem „Spolužák Petra Pavla: Měl by o sobě říkat pravdu, ale nedělá to“ – svědectví Pavla Beneše ze speciálního kurzu pro vojenské špiony z posledních let socialistického režimu. A začaly se dít věci.

Foto: Právo

Josef Koukal

Článek

„Najednou zmizel favorizovaný generál Pavel a místo něho se vynořil rozvědčík Pávek,“ formuloval komentátor serveru Seznam Zprávy Václav Dolejší nepříjemný pocit, který od té chvíle nabyla řada pozorovatelů prezidentských voleb, ale hlavně široká veřejnost, pro niž byl Pavel až dosud etalonem čestnosti, garantovaným našimi spojenci v NATO.

Pro dobře rozjetou kampaň generála-sympaťáka to musel být pořádný šok. Autentické popisy špionážních technik, které se v kurzu učili jeho žáci, budoucí rozvědčíci, byly daleko od dosavadních výroků Petra Pavla, že měl být vojenským diplomatem, žádným špionem. Co s tím? „Zatloukat, zatloukat, zatloukat,“ radil manželům přistiženým při nevěře psychiatr Miroslav Plzák.

„Mlžit, mlžit, mlžit,“ zjemnil jeho radu generálův tým. K tomu si generál ještě přidal na svůj facebookový účet pár žertíků namířených proti Právu, V jednom videu přistupuje mladý muž k Pavlovi, představuje se jako redaktor Práva a ptá se „Kde máte Martina?“

„V utajení,“ reaguje Pavel. „Zítra na titulce, děkujeme a těšíme se,“ reaguje mystifikátor. Oba aktéři se smějí na celé kolo, spokojení, jak se jim vtip povedl. V jiném spotu se Pavel přibližuje ke komusi s Právem v ruce: „Zdravím ze Zlína, počasí vyšlo, další titulka ne,“ oznamuje vesele.

Jistě je jednodušší odbývat debatu, která si zaslouží být seriózně dokončena, frky než popravdě odpovídat na nepříjemné otázky. Lze však s takovou taktikou vydržet až do voleb? Zdá se, že to generál a jeho tým chtějí opravdu zkusit. Alespoň soudě podle jeho výroků na včerejší veřejné debatě v Broumově, které se zúčastnili i čtyři jeho potenciální protikandidáti.

Z reakcí Petra Pavla na dotazy je zřejmé, že mu vadí mnohem méně kritika jeho působení v KSČ než dotazy na jeho rozvědčickou přípravu. S tou první se vyrovnává celkem snadno. Přiznává, že v komunistických strukturách působil šest let, a vyrovnává to třiceti lety služby pro demokratickou armádu. Proti tomu nelze jistě nic namítat. Problém je, že ani tentokrát neodpověděl na dotaz Pavla Beneše, jaká byla jeho úloha v „mytí jeho hlavy“ kvůli Několika větám na schůzi ZO KSČ, jejímž byl tehdy předsedou.

Pokud jde o jeho přípravu na vojenského zpravodajce určeného k nasazení v nepřátelských zemích ve prospěch Varšavské smlouvy, tak tam z něho zatím kloudné slovo nikdo nevypáčil. Lhát je riskantní, tak mlčí nebo mlží. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.

Výběr článků

Načítám