Článek
Po každém obdobném útoku nastává stejná reakce - rozhořčení. Říkáme si: „Toto není možné“ a „Kdy se to konečně zastaví?“ Kdy pohár trpělivosti přeteče a konečně se něco stane? A zároveň každý další útok posune hranice brutality a krutosti ještě dál. Tam, kam jsme si to ani nepředstavovali. Jak se vůbec provinili tři nevinní lidé vedoucí spořádaný život, že jsou bez jakéhokoliv důvodu popraveni?
Trochu si zavzpomínejme. 7. ledna 2015 byl útok na redakci Charlie Hebdo považován za totální porušení všech zákonů a mravů. 11. ledna 2015 se celá Francie semkla kolem obětí. Zdálo se, jako by si na chvíli celá společnost uvědomila, co se s Francií a vlastně s celou západní Evropou děje. Ale prakticky a politicky se nic nezměnilo. Kdokoliv vyjádřil pochybnosti nad současným modelem integrace, globalismu a otevřené společnosti, byl ostrakizován a onálepkován jako pravicový extremista. Avšak bez toho, aby bylo jasné, co toto označení znamená a jak širokou skupinu to vlastně
reprezentuje.
15. listopadu 2015 útok v Bataclanu. Obrázky z útoku víc než teroristický útok připomínaly válku. Džihádisté měli útočné zbraně a rozsévali smrt po dávkách v prostorách, kde normálně probíhají koncerty a diskotéky. A lidé opět jako reakci zapalovali svíčky. Následně v červenci 2016 byl zavražděn obyčejný venkovský farář. 14. července 2016 nedaleko baziliky pak islamista najel kamionem do lidí.
Tento seznam útoků by mohl být velmi dlouhý. Navíc by mohl být prodloužený
o akce, kterým se francouzské policii a tajným službám podařilo zabránit. Reakce francouzského veřejného mínění byla pořád stejná. To není možné… Kam jsme se to dostali? To se nesmí vícekrát opakovat. Co však s tím uděláme?
Emmanuel Macron, a i ostatní přední politici, opakují, že se musíme semknout. V jednotě je síla a nic nesmí narušit naši soudružnost. Jenomže to je lež. Naše společnost, francouzská ani ta česká, už dávno není jednotná. Jednota dnes neexistuje. Navíc často ti, kteří nás vyzývají k jednotě, před časem dělali vše proto, aby národní jednota neexistovala. Ti, kdo se dnes zaklínají, že je potřeba porazit
islamisty a terorismus, vzápětí popřou národní jednotu a soudružnost. Dokud nebudou schopni přiznat svůj omyl a neznačnou budovat jednotnou společnost, teroristé budou i nadále vyhrávat.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Současné útoky a jejich úspěšnost jsou především projevem naší neschopnosti a zbabělosti nazývat věci pravými jmény a budovat jednotnou společnost na stejném kulturním základu.