KOMENTÁŘ: USA ve válce s Íránem – Alex Švamberk

Slova o válce nejsou až tak nadsazená, i když žádná nebyla vyhlášena a neexistuje fronta, na které by jednotky obou stran sváděly urputné boje. Podoby válek se mění a konflikt s Íránem eskaluje od rozhodnutí Donalda Trumpa vypovědět dohodu o íránském jaderném programu. Už nejde jen o běžné pohraniční šarvátky a zadržování lodí, které vpluly do výsostných vod. Už loňské sestřelení amerického špionážního dronu RQ-4 Global Hawk překračovalo běžné meze. Tentokrát byl však zabit jeden z nejvyšších íránských velitelů a nic na tom nemění, že byl na sankčním seznamu USA a že íránské revoluční gardy byly loni zařazeny seznam teroristických organizací – bylo to vůbec poprvé, co Washington formálně označil ozbrojené složky jiného státu za teroristickou skupinu.

Útoky na velitele nejsou nijak výjimečné, ono se vyplácí utnout hadovi hlavu. Na začátku americké invaze do Iráku v roce 2003 Spojené státy také bombardovaly bunkr, kde měl být Saddám Husajn, ale nebyl. V roce 1943 vyslaly stíhačky, které sestřelily mimořádně schopného japonského admirála Isorokua Jamamota, byť riskovaly, že tak prozradí, že znají japonské šifry. Likvidace elitního velitele jim za to stála.

Smrt Sulejmáního bezesporu Írán oslabí. Pomáhal Hizballáhu vést v roce 2006 válku s Izraelem, která skončila patem, pomohl u moci udržet syrského prezidenta Bašára Asada a stál za prvními vítězstvími nad Islámským státem v Iráku. Měl na starosti zahraniční operace, přičemž rozvíjel strategii, podle které Irán nevede v zahraničí války přímo, ale přes své spojence. Zřejmě stál i za pomocí jemenským šíitským Húsíům, kteří bojují s intervenujícími saúdskoarabskými vojsky a kteří podnikali vzdušné útoky na Saúdskou Arábii a její tankery. I když je možné, že některé z těchto akcí provedli přímo příslušníci Kuds.

Iránské operace v zahraničí a rozšiřování vlivu Teheránu bezesporu představovaly riziko. Litovat smrti Sulejmáního netřeba. Byl to sice schopný stratég, ale má na rukou krev tisíců lidí – a nejsou to jen radikálové z Islámského státu. Je však otázka, za jakou to bylo cenu.

Írán sice nemusí splnit svá slova o tvrdé odplatě, ale tento krok ho rozhodně nepřivede k jednacímu stolu. Takže začne naplno vyvíjet jaderné zbraně, protože ví, že Severní Koreu právě jejich vlastnictví udržuje při životě. A íránský lid, který se už bouřil kvůli rostoucím cenám benzínu, nyní zatne zuby, protože vidí, že se jeho hrdina stal obětí amerického útoku. Dospěje tak k závěru, že všechna ta slova o velkém satanovi strýčku Samovi jsou pravdivá. Představy o brzkém pádu islámské republiky jsou předčasné.

Ještě větším problémem jsou však důvody útoku, a hlavně to, že byl proveden v Bagdádu. Irákem zmítají od 1. října masové protesty převážně mladých šíitů kvůli nezaměstnanosti, nefungujícím službám a nedostatku bytů, které vedly k demisi premiéra. Země je na pokraji zhroucení a střetávají se v ní různé skupiny. Během demonstrací byla napadena nejen americká ambasáda, ale také vypáleny dva íránské konzuláty. Opakovaně byl také zablokován přístav Umm Kasr. Chaosu využila šíitská milice Kataib Hizballáh, která ostřelovala základny, kde slouží američtí vojáci.

Těžko předpokládat, že všechno zorganizoval Sulejmání. A to, že při útoku na něj zahynul i zástupce vrchního velitele šíitských iráckých milicí Sil lidové mobilizace abú Mahdí Muhandis, k oblibě Američanů nepřispěje. Spojené státy tak mohou ztratit Irák, přičemž válka v něm je přišla na tři biliony dolarů.