Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Úřednický šiml sebere lidem chuť pomáhat Ukrajincům – Alex Švamberk

Když loni utíkali Ukrajinci před válkou, ministerstvo práce a sociálních věcí ukázalo, jak lze rychle a účinně pomáhat jak běžencům, tak těm, kteří je ubytovali. Žádost byla jednoduchá na dvě obrazovky. Nově plánovaná podoba pomoci ale přestavuje návrat k prehistorické byrokracii, kdy úřední šiml může nadšeně ržát.

Foto: Novinky

Alex Švamberk

Článek

O nutnosti upravit způsob pomoci ukrajinským válečným uprchlíkům není pochyb. Loni se o ní rozhodovalo narychlo ve chvíli, kdy nebylo zřejmé, jak dlouho boje potrvají. Mezitím si část běženců našla práci, byť většinou pod jejich kvalifikací, takže už aspoň nějaký příjem mají a mohou si dovolit platit aspoň něco.

Nelze taky zapomínat, že se objevili různí vykukové na obou stranách. Někteří Ukrajinci našli způsob, jak dostávat pomoc, i když už Českou republiku opustili. Vyčůránci však jsou i mezi poskytovateli ubytování, protože čerpali příspěvek pro solidární domácnosti i po odjezdu běženců – volný pohyb v schengenském prostoru komplikuje úřadům zjistit, kdo tu je a kdo už ne. Jiní zas běžencům neřekli, že existuje podpora pro solidární domácnosti a chtěli od nich příspěvek na domácnost. Nutno však podotknout, že to byla menšina.

Leccos vyřešila povinnost běženců požádat si prodloužení pobytu, takže se už ví, kolik jich v České republice zůstalo. A nyní je potřeba upravit pomoc, aby se běženci postupně zařazovali do sociálního systému a nevznikal pro ně nějaký vlastní, odlišný. Potřeba je změnit i způsob pomoci solidárním domácnostem, aby nemusely každý měsíc o příspěvek žádat.

Správné je, že pomoc nepůjde už zcela mimo uprchlíky, ovšem současně si je třeba uvědomit, že se nelze obejít bez lidí ochotných ubytovávat běžence. Zdá se, že právě tohle Jurečkovu ministerstvu nedochází. Přetrvávající ochotu vyčerpávají byrokratickými obtížemi.

Ministr se na ně obrátil osobním e-mailem. Lidé, kteří jsou ochotni ubytovávat Ukrajince, mají zaregistrovat nemovitost, kde běženci pobývají. A aby byli zařazeni do systému, musejí s běženci uzavřít nájemní smlouvu. Protože ministerstvo správně předpokládá, že mnozí lidé, kteří byli ochotni ubytovat z dobré vůle běžence, běžně nájemní smlouvy neuzavírají, tak jim nabídlo vzorovou dvoujazyčnou, která postihuje všechny aspekty nájemního bydlení. Ovšem požadavky smlouvy mnohé odradí. Musejí nejen vyplnit adresu bytu, ale také z katastru doložit číslo listu vlastníka, kde je zapsán jako majitel, a dokonce i číslo listu, kde jsou zapsaní vlastníci pozemku, na kterém dům stojí. Většina vlastníků zprivatizovaných panelákových bytů toto nikdy nepotřebovala, a mnozí ani nevědí, jak to v katastru najít, natož, aby tušili, že tyto listy jsou různé…

Ministerstvo to ve vzorové smlouvě požaduje, i když jsou to údaje, které si mohou úřady samy vytáhnout z databází. To by se ovšem o digitalizaci nesmělo hlavně mluvit a musela by se uplatňovat v reálu. Piráti ji mají ve své agendě jako klíčový bod už od roku 2017, kdy se dostali do Sněmovny, ale skutek utek, i když jsou už ve vládě více než rok a čtvrt. Místo propojení databází, aby všem úřadům vyskočily potřebné údaje bez zadávání, což by mělo být v 21. století samozřejmostí, se má vše vypsat na papír jako v 19. století. Jediným pokrokem je, že se vše může naskenovat a podat elektronicky.

Velmi sporná je však celá idea uzavírání smluv. Na jednu stranu to stanoví pravidla a běžence ochrání, na druhé to lidi ochotné pomáhat staví do nepříjemné pozice. Naráz si mají říci, kolik mají dostat, kolik za nájem a kolik za energie. To narušuje základní ideu solidarity, z člověka ochotného pomáhat se stává pan domácí, což není zrovna oblíbená figura. Říci si moc je těžké, když si však pronajímatelé zase řeknou málo, tak nemusí být žádná podpora.

A je tu ještě jeden aspekt – už jde o regulérní příjem, který se musí danit, což znamená, že i lidé, kteří jsou zaměstnaní, si budou muset podávat daňové přiznání - prostě pro dobrotu na žebrotu. Ze systému je patrné, že je šitý na míru lidem, kteří běžně byty pronajímají a mají jich víc k dispozici, a ne pro lidi, kteří si někoho nastěhovali k sobě, nebo do části svého domku, či do bytu, který aktuálně nepotřebují, protože se se rozhodli kvůli pomoci zůstat s rodiči.

V pozadí ovšem hlodá, proč je nutná registrace těchto bytů, jestli jde jen o projev až rakousko-uherské byrokracie, nebo o snahu odradit lidi od toho, aby se registrovali a stát platil méně. Nemluvě o tom, že ministerstvo takto získá soupis bytů, které majitelé neobývají. To se při řešení bytové krize může hodit, i když dnes už nehrozí, že by do těchto bytů stát jako za komunistů někoho nastěhoval. Nelze však zapomínat na pirátské sny o evidenci neobývaných bytů.

Poslanci zpřísnili podmínky v podporách pro Ukrajince

Domácí

Výběr článků

Načítám