Článek
(Od naší spolupracovnice z Charkova)
Je stále jasnější, že mír – nebo cosi, co ho bude připomínat – nastane jen za cenu velkých ústupků. A to bohužel převážně ze strany napadené země. Nedá se čekat, že se Rusko dobrovolně stáhne z dobytého ukrajinského území. Nic na tom nemění ani stále trvající úspěšná operace ukrajinských sil na území Ruska v Kursku.
Rusko má stále převahu. Jsou to smutně jasné počty, čísla ani fakta neošálíte. Ruský agresor na jihovýchodní části fronty dál postupuje. Sice pomalu a za cenu velkých lidských i materiálních ztrát, zato pořád. Ukrajinci se statečně a neuvěřitelně houževnatě brání. Ale i navzdory pomoci spojenců mají stále příliš málo zbraní a vojenské techniky.
V první řadě by od nás rychle potřebovali výrazně víc systémů protivzdušné obrany. Současně s technikou a finanční pomocí ale též potřebují vojáky.
Mnozí si myslí, že je záhodno nahnat do zákopů všechny ukrajinské muže, kteří udrží zbraň. Neméně třeba však je, aby ne všichni muži schopní vojenské služby bojovali a umírali na frontě. Někdo totiž musí pracovat a udržovat zemi v chodu.
Tyto dva imperativy přežití a možného vítězství stojí aktuálně na Ukrajině proti sobě. Armáda zůstala bohužel stylem fungování a uvažování ruská. I proto se mohou dít tak odsouzeníhodné věci, jako jsou doslova lovy na muže. Nedávno proběhly mohutné zátahy nejen v Kyjevě a Charkově. Na místa velké koncentrace lidí, jako jsou restaurace, koncerty, přijedou vojenské a policejní hlídky a všechny přítomné muže lustrují.
Ti, kteří nejsou zdravotně indisponovaní nebo nemají všechny dokumenty v pořádku (ovšem těžko říct, co na dnešní Ukrajině znamená mít v pořádku dokumenty), jsou často nevybíravě zadrženi. Mnohdy nemají ani možnost obejmout manželku či děti, s nimiž na koncert či na večeři šli. Nemálo z nich se už domů nevrátí, jsou proti své vůli odvedeni do armády. O těchto stále častějších incidentech se oficiálně nemluví, vědí o nich ale všichni. A logicky šíří nenávist a odpor vůči vlastní vládě.
Pokud Ukrajina chce, aby za ni muži, kteří neutekli a dál navzdory bombám a raketám pracují a udržují zemi jakž takž fungující, nasazovali životy v nulové linii, zaslouží si minimálně slušné zacházení a upřímnost. Všichni by měli jasně vědět, za jakých podmínek budou odvedeni, na jak dlouho a co je čeká. Místo toho se vše děje pokoutně a zákeřně v sovětském stylu.
Těmito ani v nejmenším demokracii připomínajícími lovy na muže Ukrajina páchá sebevraždu. Důvěra ve vedení země prudce padá a klesá ochota místních zemřít za vlast, která se k nim chová jako k nevolníkům. Pokud Zelenského vláda rychle nezastaví tyto praktiky, pomoc od spojenců jí nebude k ničemu. Postaví se proti ní vlastní občané.