Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Ukrajinská sprcha a procitnutí Evropy – Adéla Knapová

3:30
3:30

Poslechněte si tento článek

Telefonát Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem o míru na Ukrajině předcházel jeho rozmluvě s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Hlavy dvou supervelmocí se dávno znají, navzájem se na veřejnosti respektují; co si o sobě skutečně myslí, těžko říct. Není to podstatné.

Foto: Jan Handrejch, Novinky

Adéla Knapová

Článek

Také momentálně nezáleží na tom, jestli s jejich jednáním jiné země a jejich představitelé souhlasí, ani co si o tom myslí. Výkřiky z Evropy a Kyjeva, že jednání o ukrajinském míru bez nich nejsou možná a správná, nemají reálný dopad.

Je na čase si tuto smutnou pravdu připustit, přestože dosud bylo možné předstírat, že hlasy EU nebo Ukrajiny mají v zakončení brutálního konfliktu na východní výspě evropského kontinentu zásadní váhu. Koneckonců za to evropští spojenci zaplatili. Jenže Ameriku to celé stojí víc.

Takže ano: v únoru 2025 spolu Trump a Putin mluví o Evropě a Ukrajině bez zástupců Evropy a Ukrajiny. Je to ledová sprcha? Pak je na čase začít se otužovat: tohle je jen začátek.

Nic jiného se navíc nedalo čekat, pokud si člověk nechtěl nalhávat, že se svět točí podle toho, co je správné. Některá světová a ukrajinská média okamžitě po informacích o telefonátu zareagovala slovy o zradě Ukrajiny. Mnozí mí ukrajinští známí a přátelé nevěřícně a šokovaně kroutili hlavou. Prý tím jejich sen o aspoň trochu spravedlivém míru vzal definitivně za své.

Správně se měl přece nejprve Trump poradit se Zelenským, než zavolal arcizlosynovi Putinovi. Ve spravedlivém světě nebo v pohádce by to tak nejspíš bylo. Ovšem ruskou krvavou agresi, která rve už tři roky na kusy Ukrajince a jejich zemi, nezastaví žádná dobrá víla ani kouzla a čáry. Válka na Ukrajině není pohádka, byť se zde každý den rodí nejen na frontě stateční ukrajinští hrdinové. Též není spravedlivá, jako není spravedlivý sám život, nebo dokonce tak hojně používané sousloví „spravedlivý mír“.

Studená sprcha přináší většině organizmů, pokud nejsou sužovány těžkou chorobou, po prvotním šoku pozitivní efekt. V tomto případě by mohlo konečně jak vedení Ukrajiny, tak Evropy začít brát vážně nepříjemná a často vytěsňovaná fakta nejen o Rusku.

Třeba, že zázraky se nedějí. Že se Rusku nedá věřit. Že se o svou obranu musí každý postarat sám. Že jde vždy nakonec o pozici síly a stojí na ní jak diplomacie, tak bezpečnost a přežití i (ne právě silné, bohužel) Evropy. Že pokud potřebujete jednat se zločincem, nemůžete mu hrozit, musíte mu nabídnout zisk.

Ukončení války, v níž není jednoznačný vítěz (a to je případ války o Ukrajinu), musí stát na takzvaném win-win řešení. Proto si Trump troufá litovat mrtvé na obou stranách fronty a je mu jedno, že z toho Ukrajincům vře nespravedlností krev. Navzdory šoku však už i na Ukrajině, kde pobývám, zaznívají hlasy, že se aspoň děje něco, co by mohlo válečnou hrůzu ukončit.

Zároveň ale zní důrazné varování, že zastavení války ještě neznamená mír. Pro Ukrajinu ani pro Evropu.

Výběr článků

Načítám