Článek
Poslední březnovou neděli přecházíme na letní čas, i když důvod pro jeho zavedení dávno pominul. Cílem bylo uspořit energii, aby se pracovalo především v době, kdy svítí slunce, a nemuselo se tolik v továrnách a kancelářích svítit.
Ze setrvačnosti však hodiny posouváme dále, přestože některým lidem přechod na letní čas na konci března docela vadí. Zejména těm, kteří pracují od brzkého rána. Opět budou muset vstávat za tmy, což některým způsobuje potíže a cítí se nevyspalí.
Evropská unie sice už rozhodla, že se od změny času ustoupí, jenomže zase nepanovala shoda, zda bychom se měli natrvalo vrátit ke středoevropskému času, nebo celoročně zavést ten letní. Zastánci letního argumentují tím, že chtějí mít déle světlo, tedy přesněji řečeno, že při běžné pracovní době budou mít déle světlo v popracovním odpoledni. Jeho odpůrci naopak upozorňují, jaké komplikace způsobuje části populace dřívější vstávání.
Argumenty obou stran jsou pochopitelné. Proč by se v létě, kdy slunce vychází ve čtyři ráno, nemohlo chodit do práce dřív, aby měl člověk odpoledne déle světlo? Na druhou stranu – proč se týden cítit nevyspalý a rozlámaný jenom proto, aby se zavedl letní čas? To je skoro neřešitelný problém.
Jedno optimální řešení se nabízí, a to přecházet na letní čas plynule po minutách. Jako mnohá elegantní řešení má ale jeden problém – v praxi je to neproveditelné.
Existuje ale jeden docela dobrý kompromis, u něhož mne překvapuje, že s ním ještě nikdo nepřišel. Zavádět letní čas později, když už je delší den, a ponechat jeho platnost po kratší dobu. Pokud by platil od konce dubna, už by přechod na něj nebyl tak obtížný, protože většina lidí by i po jeho zavedení vstávala už za světla (1. května vyjde slunce v 4:37 SEČ, tedy v 5:37 SELČ – obzor však bledne ještě před rozedněním). Ke standardnímu středoevropskému času bychom se vraceli na začátku října.
Obě strany by mohly být spokojeny, i když všichni samozřejmě ne. Někteří prostě správně připomínají, že poledne, tedy 12 hodin, má být v době, kdy je slunce nejvýše na obloze. Těm je však třeba připomenout, že rozdělení času je uměle vytvořené lidmi, i když takto stanovené poledne má smysl.
Jenomže o tom musí rozhodnout celá EU. Je samozřejmě lepší, když mají státy na stejném poledníku stejný čas. Nemusí se řešit, jestli ve stejné firmě v sousední zemi ještě pracují, nebo už ne, či složitě navrhovat jízdní řády. Unifikace je dobrá, kvůli tomu se vytvořily normy, leč nic se nesmí přehánět. Její vynucování zvyšuje odpor obyvatel proti centru, které rozhoduje.