Článek
Turecký prezident nedávno prohlásil, že jeho země je v ekonomické válce. Proti komu? Proti celému světu, který se proti Turecku spolčil.
Je vždy jednodušší hledat vinu u druhých než sám u sebe. Jestli někdo přispěl velkým dílem k současné turecké ekonomické situaci, je to sám Erdogan.
Už jenom tím, že nechal v poslední době vystřídat několik šéfů turecké centrální banky. Důvodem bylo, že turecká banka nedělala to, co turecký prezident chtěl.
Avšak i politik musí respektovat ekonomické zákony a danosti. Na tureckém příkladu vidíme, jak je důležité, aby si bankovní rada ponechala nezávislost na politické reprezentaci.
Turecko trápí poslední rok vysoká inflace. Turečtí guvernéři se snažili inflaci porazit tím, že zvedali úrokové sazby.
Poslední navýšení úrokových sazeb na 19 % proběhlo v březnu 2021. Vysoké
úrokové sazby brzdí tureckou ekonomiku.
Zdražují úvěry a oslabují tureckou liru. Je to velmi tvrdá šokové terapie. To se však tureckému prezidentovi nelíbilo. A tak proti veškeré logice nařídil i přes rostoucí inflaci sazby zmenšovat.
Od září do listopadu sazby klesly z 19 % na 15 %. Přání tureckého prezidenta bylo splněno.
Efekt však na sebe nedal dlouho čekat. Jednání proti logice ekonomických zákonů bylo odměněno ještě větším propadem turecké liry vůči dolaru. Za jeden americký dolar se dalo pořídit 12,66 tureckých lir. Před rokem to byla asi polovina.
Erdoganův krok inflaci nezastavil a ještě víc ji posílil. Dá se očekávat, že do konce roku bude přes 20 %. Pokud bude Erdogan sazby dále snižovat, inflace se ještě víc může roztočit.
Propad turecké liry vůči světovým měnám a inflace prakticky ochudí celou tureckou střední třídu, která měla nějaké úspory. To může způsobit obrovský tlak na politickou změnu.
Erdoganovo gesto snížení sazeb je v podstatě vstřícným pokusem vůči té nejchudší vrstvě obyvatel, která již nemá co ztratit. Ti mohou být uchlácholení Erdoganovou teorií o spiknutí světa proti Turecku.
Pád turecké ekonomiky může i pro nás znamenat i několik varovných signálů. Za prvé: je těžké zastavit inflaci. Turecká ekonomika byla zvyklá na fungování při vyšší roční inflaci okolo 8 %.
Avšak jakmile se dostala přes 12 % je nemožné inflaci zastavit. To bude platit i v naší části Evropy. Pokud se inflace vymkne z přijatelného pásma, bude ji těžko možno zkrotit.
Dalším nemalým rizikem je turecká komplotistická rétorika. Jak víme z historie, autoritativní vůdci se snaží zamaskovat své selhání bojem proti nepříteli. Eskalace napětí v regionu může přijít prakticky kdekoliv.
Válka by ospravedlnila nutnou měnovou reformu, ke které Turecko nevyhnutelně směřuje.
Pro Evropu plynou dvě další rizika. Turecká vláda se bude snažit získat co nejvíc zahraničních deviz, aby mohla bojovat proti oslabení své měny. Jednou z možností je nechat si zvýšit poplatky od Evropské unie za tábory pro migranty na tureckém území.
Druhé riziko je silná exponovanost francouzských a španělských bank v Turecku. Tyto banky díky devalvaci turecké měny čekají velké odpisy. Turecko tak muže tlačit na Evropu tím, že pád turecké liry sebou strhne i evropské banky.
Díky tomu se může stát, že dění v Turecku nás bude ovlivňovat víc, než si budeme přát.