Článek
Mnout si mohou ruce v Rusku a Číně. Stejně jako když nechal Trump řádit Elona Muska v Agentuře Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID), kterou nechá uzavřít, protože je to prý „zločinecká organizace“, případně „hnízdo zmijí“ stojící za nejrůznějšími neziskovkami. Slovník je jak opsaný od bolševických normalizátorů. Jak by se dnes radovali, kdyby viděli, jak Trump likviduje jimi nenáviděnou agenturu, která podporovala svobodu v řadě zemí sovětského bloku. I pro současné Rusko je USAID jedením z klíčových nepřátel.
USAID poskytla od ruské invaze 35 miliard dolarů na Ukrajině. Byly v tom i peníze, které měly ukrajinské straně pomoci zajišťovat fungování organizací pro zvládání mimořádných situací včetně zdravotníků pomáhajících přímo na frontě. Zajišťovala taky výplaty pro ukrajinské státní zaměstnance a prostředky pro iniciativy odstraňující následky ruských útoků na energetickou infrastrukturu.
Ukrajině neposkytoval USAID jen zdravotnický materiál, ale pomohl Kyjevu získat přístup k 20 miliardám dolarů ze zmrazených ruských aktiv. Velkou roli hrála organizace i při dodávkách zbraní.
USAID nejsou žádní neomarxisté a nevedou ji zelení radikálové. Jejím úkolem není podporovat ultralevičáky a ekoteroristy a zastánce transgenderu, nýbrž prosazovat americké zájmy. Podpora demokracie, lidských práv (včetně práv LGBTQ komunity, která Trumpovi leží v žaludku, protože ví, že pohlaví jsou jen dvě) současně oslabuje nejrůznější diktátorské a autokratické režimy. S koncem USAID skončí podpora nejrůznějších prodemokratických skupin v totalitních zemích, což usnadňuje práci čínským a ruským úřadům, které věnují velkou energii a prostředky, aby podobné skupiny potíraly.
Trump svým krokem ukázal, že nerozumí měkké síle, která nejlépe rozleptává diktátorské režimy, což mohli poznat i lidé mojí generace za normalizačních časů v Československu. Díky americké a taky britské nebo německé podpoře „štvavým vysílačkám“ v čele se Svobodu Evropou jsme se mohli dostávat ke zprávám, které byly u nás cenzurovány.
I hloupý nápad udělat z Gazy druhou Riviéru nahrává odpůrcům Ameriky. Ponechme stranou, že je to nereálné už jen technicky, jenom odstranění trosek a nevybuchlé munice je práce na dekády – a ani pak nebude nikdo spěchat na dovolenou do míst, kde může explodovat granát. Návrh ukazuje USA jako zemi, která se neohlíží na mezinárodní právo, klidně se dopustí etnické čistky a bude si prosazovat své. Trump dělá Spojené státy přesně takové, jaké je vykreslují jejich odpůrci, ať jde o Rusko, nebo radikální muslimy v čele s nejrůznějšími teroristy a Íránem, který v nich vidí „velkého Satana“.
S nápady připojit Kanadu či obsadit Grónsko rozleptává euroatlantickou osu, což se musí líbit všem odpůrcům Západu a liberální demokracie. Uvolňuje tak cestu Rusům, stejně jako to dělaly koloniální mocnosti po roce 1945. Myslely si, že po porážce Japonska obnoví své koloniální panství, přitom nepochopily, že země, které už získaly za Japonska formální svobodu, jako Filipíny a Barma, se nebudou chtít vrátit pod americkou a britskou správu. Nově vznikající země se po rozpadu koloniální soustavy automaticky přikláněly k SSSR a Číně. Do náruče Moskvy hloupá americká politika zahnala i Kubu.
Až po sovětských agresích proti Maďarsku a zejména Československu a Afghánistánu se ukázalo, jaký je doopravdy Sovětský svaz. Spojené státy ho pak pomohly rozložit. Připomíná se, že Reagan SSSR uzbrojil. Neméně důležité při tom bylo působení USA jako měkké síly. Země nabízející svobodu, kterou Moskva neustále potlačovala se svou komunistickou ideologií a propagandou nutící lidem jen tu správnou socialisticky realistickou kulturu a nesplnitelné komunistické ideály.
Vrací se Trump k Monroeově doktríně, politice dělových člunů a velkého klacku, se kterou si chce vymoci pořádek na svém zadním dvorku? Pak USA ztratí podporu. Spoléhat se jen na sílu se nikdy nevyplácelo. Nyní to platí dvojnásob, když USA čelí tandemu ekonomicky silné Číny s Ruskem bohatým na suroviny, ačkoliv je toho jinak moc nespojuje. Washington potřebuje rozleptávat tyto bloky a získávat na svou stranu země, které pokukují po Moskvě. Na to byla skvělá USAID i snahy urovnat palestinský konflikt tak, aby byly obě strany spokojené, jako se to povedlo v Camp Davidu, kde podepsaly mírovou smlouvu do té doby arcinepřátelé Egypt a Izrael. Pokud se ale vybírá jen mezi americkými a ruskými děly, tak přestává být jasné, proč vlastně volit ta první. American Ceasar není snem nikoho. Byť by snad mohl být o něco lepší než novodobý car nebo čínský císař.
