Článek
Trump ale i přesto vydal pokyn k postupnému předávání moci soupeři Bidenovi. S dovětkem „v zájmu naší země“. To si mohou různí úředníci vyložit jakkoliv, ale je důležité, že alespoň základní prvek demokracie – předání moci po prohraných volbách – s určitými zádrhely funguje. Trumpa k tomu očividně spíše než volební výsledky, podle nichž prohrává o miliony voličů, přinutila rebelie v Republikánské straně.
Její politici se svého prezidenta, byť se jim do hájemství původně sám vnutil, rádi nevzdávají. Sice některé jeho kroky v minulosti přijímali se skřípěním zubů, manšaft Demokratické strany se ale očividně chystá na Obamovu administrativu v bleděmodrém. Řada stejných lidí, jen na jiných pozicích a v jiném čase. Odcházející prezident jim ale chystá jednu výzvu za druhou.
V první řadě oznámil, že hodlá ještě do konce volebního období stahovat vojáky z Iráku a Afghánistánu. V obou zemích je situace mírně řečeno nestabilní. K útokům nepřátel dochází neustále. Trump ale pokračuje ve slibu, že dostane hochy domů. Pořád je prezident, takže na to má plné právo. Pokud se situace po stažení zhorší, potýkat se s tím bude muset nová vláda. Opětovné vyslání vojáků by tak bylo první protivenství pro novou vládu.
Biden zatím prohlásil, že se americký jestřáb pod jeho vedením nebude pouštět do zbytečných konfliktů. Opětovné nasazení jednou odejitých vojsk by byla ostudou zavánějící blamáž. Trump na tom může jen vydělat. Když se nic nestane, dostal americké hochy domů. Když se stane, při případné příští prezidentské kandidatuře může vše vylíčit jako neschopnost Bidena. Jak dobře a pružně dokáže zacházet s pravdou a přizpůsobovat si ji k obrazu svému, dokazuje ostatně i teď.
Další v pořadí těžkých úkolů, který Bidenovi coby minové pole chystá, jsou smlouvy o odzbrojení. Trump odstoupil od ujednání INF o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Na ní se přitom s Ruskem USA dohodly už v roce 1987. Trump také odmítá výzvy ruského prezidenta Putina k prodloužení smlouvy o odzbrojení START 3, kterou podepsali Obama s bývalým ruským premiérem Medveděvem s velkou slávou v Praze v roce 2010. I pro nás by bylo nejlepší, kdyby Biden k odzbrojování a kontrole zbraní přistoupil od začátku jinak, aby se zase o něco snížila hrozba pro Evropu.
Stejně tak obnovení úmluvy o otevřeném nebi je více než žádoucí. Američané se z kontrolních letů určených k deeskalaci stáhli letos, deset unijních států včetně České republiky ale naštěstí v dohodě společně s Ruskem pokračuje. Další věc k narovnání je dohoda s Íránem, kterou Evropa chce, Írán také, jen Trumpův Washington hodil do těžce vyjednaného dohovoru vidle. Závazek k boji s klimatickou změnou, který Trump podkopal, může těžce zkoušené transatlantické spojenectví opět posílit.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Prezident Trump se s Oválnou pracovnou loučí tak, aby měl on sám nebo jeho napodobitel velkou šanci využít výbuchu jedné z min, které realitní magnát svému nástupci-politikovi nachystal. Pro stabilitu Evropy i zbytku světa bude nejlépe, když i evropští spojenci pomohou minovým polem nové administrativě co nejsnadněji projít. Samozřejmě v případě, že místo rozvratu snahy o mezinárodní spolupráci nebude Biden dělat opak.