Článek
Charkov pro změnu právě v tom okamžiku ostřelovaly ruské rakety Iskander a balistické střely „obohacené“ kazetovou municí, aby napáchaly co největší škody. Zemřel jeden muž, přes sedmašedesát lidí bylo zraněno, mezi nimi pět dětí. Podobné krvavé ruské velikonoční poselství včera hned zrána obdržely i Mykolajiv a Dnipro. K polednímu pak z Ruska vzlétly nad Ukrajinu migy s raketami Kinžal…
Není to poprvé, co Rusko ukazuje světu svou pravou tvář. Na Velký pátek před třemi lety zabili Rusové vzdušným útokem v Kramatorsku 63 civilistů včetně devíti dětí. O pár dní později v Charkově zavraždili osmnáct lidí. Před dvěma lety opět na Velikonoce ve Slovjansku vzali život patnácti civilistům. Loňský Boží hod vánoční pak oslavili mohutným vzdušným útokem nejen na Charkov – po páté ráno město probudily výbuchy, které rvaly na cáry lidi, zvířata, město. Tyto počty by mohly pokračovat…
Poslední měsíce se Rusko už ani nesnaží předstírat, že není bohapustým agresorem a že se nevyžívá ve vraždění civilistů. A aby bylo jasné, že kult smrti a teroru je v Putinově zemi nově v podstatě oficiálním náboženstvím, provádí nejkrvavější útoky během svátků – ideálně církevních. Tedy v obdobích, kdy i nacistické Německo dodržovalo cosi jako „civilizovaný“ klid zbraní. Rusko si k masakrům vybírá dny, kdy si nejen křesťanský svět (včetně ortodoxní církve, ke které se Putin hlasitě hlásí) připomíná poselství lásky a míru. Letos navíc katolické i pravoslavné Velikonoce vyšly na stejný termín, o to víc povražděných nevinných Ukrajinců se dá čekat.
A zatímco ruské vzdušné útoky velikonočně plenily a zabíjely, americký ministr zahraničí Marco Rubio v Paříži sdělil, že pokud se v řádu dnů nepovede válku na Ukrajině ukončit, USA se o tento krvavý evropský konflikt přestanou zajímat. Klasická Trumpova otočka – sliby o rychlém ukončení války byly jen velkohubý volební marketing. Tímto zbabělým krokem se z Donalda Trumpa stává cosi jako kříženec Jidáše, Piláta a Putinova užitečného idiota.
Ukrajinci přitom tušili hned po jeho nástupu do Bílého domu, že se Rusko Trumpovým naivním snahám o mír vysměje. Evropa v to naopak zoufale chtěla věřit, protože je snazší doufat v nepravděpodobné než se připravovat na problémy.
Ukrajinci už přes tři roky každý den bojují nejen za své životy a zemi, ale za svobodu, demokracii, zkrátka za Dobro vůbec. A za Evropu, tedy za nás. Navzdory velikonočnímu času je nezbytné, abychom urychleně přestali doufat v zázrak zmrtvýchvstání Ukrajiny. Rusko je zemí smrti a tyranie. Rozumí jen jazyku síly. Evropa se tento zapomenutý a opovrhovaný jazyk musí naučit.
