Článek
V letech 2011–2016, tedy během svého pozvolného politického vzestupu, byl Trump v radikální opozici k establishmentu včetně republikánských elit. Dnes je jejich představitelem. Stranu ovládl a založil hnutí MAGA, které ho politicky přežije. Není skoro ničím podobné předešlé inkarnaci strany z doby před patnácti lety, kdy jí dominovali neokonzervativci zdůrazňující svobodný trh, osobní odpovědnost, malou vládu a razantní roli Ameriky ve světě.
Současný styl strany je radikálně populistický. Na nedávném mítinku trumpistů v newyorské Madison Square Garden jeden řečník plánoval Harrisovou počastovat urážkou, označující ženské přirození. Po krátké úvaze mu jeho ideu režiséři mítinku zakázali. Za pět let se prolomení i takové bariéry jistě dočkáme…
Ideově je Republikánská strana směsí národoveckého konzervatismu, izolacionismu, xenofobie občas přecházející k bělošskému nacionalismu a autoritářství. Významná část partaje obdivuje Viktora Orbána, Recepa Erdogana a Vladimira Putina. I kdyby Trump v úterý prohrál, tyto tendence se hned tak nevypaří.
Není to nic nového. Republikáni se mentálně a intelektuálně vrátili do období před sto lety, kdy se zrodil novodobý politický konzervatismus, který charakterizovalo mnoho podobných rysů. Ve své nové knize America Last (Amerika na posledním místě) se tomuto fenoménu věnuje esejista a editor Jacob Heilbrunn. Od té doby se mezi republikány vždy našlo dost pisatelů a intelektuálů, kteří s obdivem vzhlíželi tu k německému císaři Vilému II., tam k Hitlerovi, Francovi či Pinochetovi, jenž i u nás našel zastání v náruči Václava Bendy. Jejich argumentační vzorce byly stejné jako vzorce populisticky orientovaných nynějších autorů: Elity vám lžou, nevěřte médiím, všechno je jinak a západní civilizace je v ohrožení. Jako bychom četli obdivovatele Orbána a Putina.
Není pochopitelně jedno, jak úterní volby dopadnou. Trumpovo vítězství by bylo politickou katastrofou. V situaci války na Ukrajině by výrazně posílilo Putina, oslabilo NATO, a tím i naši stabilitu a bezpečnost.
Ani případný Trumpův konec problémy západních zemí nevyřeší. Nicméně liberální demokracie má jistě tisíc nevýhod, ale jednu nepřekonatelnou výhodu: Nutí nás žít v realitě, nikoliv v pohádkách, stejně jako v nenásilném kompromisu s jinými, především s těmi, které nemáme rádi. Alternativa je znatelně horší.