Článek
Vzestup nacionalistických konzervativců a antisystémových politiků není náhoda. Je to odpověď na nedostatky globalizace. Thomas Friedman z The New York Times napsal o globalizaci několik knih a už v 90. letech upozorňoval, že pokud systém nedokáže začlenit ty, kdo nesouhlasí s integračními a liberalizačními změnami, vzbouří se proti němu a mohou ho zničit. Tato vzpoura právě probíhá.
Globalizace je složitý a dlouhotrvající proces. Pro různé lidi znamená různé věci – od Coca-Coly přes iPhone až po umělou inteligenci či genderové otázky. Historici ji dělí na dvě etapy: první trvala od roku 1870 do roku 1914 v západní Evropě a Americe a skončila s první světovou válkou; druhá začala v polovině 20. století s jednotnými rozměry lodních kontejnerů a prvními transoceánskými lety společnosti PanAm.
Neoliberalismus tento vývoj urychlil – přinesl hospodářský růst, technologické inovace a spojení trhů. Přesto překročil rozumné meze, když tržní logiku vnutil i do oblastí, kde selhává, což prohloubilo ekonomickou nerovnost, opomíjelo kulturní specifika a nezajistilo, aby většina lidí vnitřně pocítila její přínosy.
To však neznamená, že svobodný obchod a ekonomická integrace – na rozdíl od protekcionismu a izolace – nemají hodnotu. Právě tyto mechanismy umožnily světu nevídanou prosperitu a inovace. Potřebují však promyšlenou regulaci, nikoli zánik.
Nedostatky globalizace se dnes projevují nejviditelněji v politice. Trump a podobní lídři v Evropě čerpají z rozčarování těch, kteří se cítí odsunuti. Trump však svým psychickým ustrojením není dobrým agentem změny – je demoličním pracovníkem, který systém rozbíjí, místo aby ho zdokonalil. Proto třeba na přetažený progresivismus a neliberální wokismus odpovídá rasismem, misogynií a homofobií, což problém jen zhoršuje.
Globalizace vyžaduje opravy, ale její odmítnutí, jaké Trump prosazuje, by přineslo chaos. Potíž není v otevřených trzích, integrující se politice a kulturně-civilizačním sblížení, naopak, k řešení rýsujících se problémů změny klimatu a nástupu umělé inteligence budeme právě tyto trendy potřebovat. Potíž je, že systém je v nerovnováze a zisky rozděluje tak, že se velké části společnosti zdá nespravedlivý.
Uzavřít hranice a stáhnout se do sebe by mělo pro národní státy tragické následky. Jestli stávající systém něco nepotřebuje, je to destrukce. Namísto ní by vlády mohly ve svých vzdělávacích a kulturních politikách zohlednit národní rozmanitosti, a tím zabránit kulturní unifikaci, která mnohé konzervativněji založené lidi irituje. V sociální politice by se mohly zaměřit na omezení ekonomické nerovnosti. To lze mnoha způsoby, od koordinovaného zdanění multimiliardových majetků po cílenou pomoc těm, kteří ji potřebují.
Svobodný obchod a propojení ekonomik i politik jsou základem růstu, bez úprav ale odpor poroste a hrozí kolaps. Jeho prvním signálem jsou Trumpova nesmyslná cla. Pokud chce Amerika jít touto cestou, těžko jí v tom někdo zabrání, ale zbytek západního světa od Kanady přes Evropu po Japonsko by měl mít zájem na zachování otevřenosti a omezení jejích škodlivých extrémů.
To Trump nikdy nepochopí; namísto rekonstrukce volí nejprimitivnější rozklad, což je u někdejšího stavitele paradoxní.
