Článek
Na tu je jistě málokdo náležitě připravený. Některé přírodní národy mají důležité životní přestupy od narození přes dospívání až po úmrtí natolik ritualizované, že jim nedělají problém. My jsme je vytěsnili kamsi na práh vědomí, a proto nás vždycky zaskočí. Jak pěkně tímhle nedostatkem trpíme, ukázal odchod několika vzácných lidí z poslední doby.
Když loni umřel Karel Gott, mnoha lidem bylo upřímně smutno, prožili jsme s ním hodně. Jenže tahle pokorná úcta se velmi rychle zvrhla na šampionát v truchlení. Začali s tím bohužel vrcholní politici, kteří dřív, než se stačili na cokoli otázat rodiny, už málem vezli Mistra na lafetě a přetlačovali se, kdo bude první v průvodu. Dnes už bývalý ministr Kremlík s věncem předbíhal ve frontě, což krásně glosoval kdosi z trpělivějších větou: Před Gottem jsme si všichni rovni.
Krátce na to jsme opět nevěděli, co s Vlastou Chramostovou, další špičkovou umělkyní, která navíc v životě projevila občanskou statečnost. Když Karel s poctami, mělo by se jich dostat i jí, a také dostalo. Bylo by to tak ale, nebýt oné těsně předchozí epizody?
Narychlo a nečekaně nás opustil předseda Senátu Jaroslav Kubera. U druhého nejvyššího ústavního činitele by se dala očekávat ustálená protokolární pravidla.
Jenže Kubera nebyl jen politikem, byl navíc populární. Proč to neříct, uměl vystupovat státnicky, s oblibou si ale také zahrál na figurku. A zase to začalo. Kdo ho potkal před oponou nebo ještě lépe za oponou, hned s tím spěchal do světa.
Jeho komediální přednosti a způsob politického myšlení nabyly nevídaných rozměrů, takže před sebou najednou máme někoho mezi Vlastou Burianem a Davidem Humem. Sám přitom nebyl velikášský, věděl, že světové proslulosti dosáhl zejména na Teplicku a tam je také velmi vhodné umístit plánované trvalé pietní místo. Lavička s popelníkem v Senátu? Já, pánové nevím. Někdo rád pózuje s cigaretou, jiný vystrkuje prostředníček, Vondráček s Topolánkem by mohli mít společný pomník, tím by se ušetřilo, ale hodí se to?
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Rodina zvolila soukromý obřad, čemuž se dá moc dobře rozumět. Kdo by v takové chvíli stál o cirkus. Oficiality se odehrají v Rudolfinu, pohřeb doma. A že budou Teplice na nohou, o tom není pochyb.