Článek
Úterní pochod přinesl některé změny. Na pódiu s proslovy vystoupili zástupci středopravé opozice, čímž se „chvilkaři” konečně přihlásili k politické orientaci, kterou reprezentují. Oni už to sice všichni věděli, i tak je ale fajn přiznat barvu. Také by se mohli začít podobat svému premiérovi, který tvrdil, že není politik, ještě když seděl ve vládě.
Úterní řečníci zastupovali strany, které na minulém shromáždění organizátoři vyzývali ke společnému postupu proti vládě. V praxi na to reagovali za pár dnů několika vzájemnými roztržkami, kdy se jejich členové vzájemně vybízeli k odchodu z politiky a různě častovali. V průvodu se však shodli, že sesadit je třeba Babiše, který, zatímco jej cestou na Klárov pod okny vyvolávali, ať se zbaběle neschovává, večeřel v Lánech s Milošem Zemanem pstruha.
S převratnou novinkou vystoupil starosta Prahy 7 Jan Čižinský, jehož hnutí Praha Sobě loni vyhrálo volby v tomto obvodu úctyhodnými pětapadesáti procenty. Podařilo se to přesvědčováním občanů v ulicích. Nejdřív prý stáli s peticí dva, pak se přidalo třicet, později tři sta dobrovolníků, kteří nakonec oslovili statisíce lidí. Aby změnil celou zem, potřeboval by jich prý tři tisíce.
Připomnělo mi to školní učivo o leninské pravdě. „Mluví jeden, deset jich poslouchá. Mluví deset, poslouchá jich celá stovka. A tak se rozšířila leninská pravda po celé zemi.“
Potíž je, řekl bych, v tom, co se bude onou geometrickou řadou šířit. Lenin v carském Rusku popularizoval bolševickou revoluci, a to na většině území teprve poté, co ji v Petrohradě provedl a vyhrál občanskou válku. Mužici se dozvěděli v podstatě jen to, kdo bude jejich okovy nadále spravovat.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Aktivita „tří tisíc statečných“, o níž hovoří Čižinský, nenabízí převrat, ale návrat k důvěrně známému. Nemá být politickým projektem, ale dodat hlasy současným demokratickým stranám za spolupráce s Milionem chvilek. Neumím to číst jinak, než že strany, které nedokázaly voliče oslovit samostatně, nejsou schopné dohodnout se na společném postupu a ty, s nimiž mají voliči zkušenost z předchozích vlád, že už je nechtějí, budou ve své staré podobě nabízeny novou formou. Která navíc není nová, protože demonstrace i pouliční kontaktní kampaně jsme mnohokrát viděli. To, aby se Babiš už začal třást.