KOMENTÁŘ: Tradice a hořící chrám – Václav Klaus ml.

Církev svatá v dávné minulosti velmi chytře využila prastaré oslavy slunovratu a jara a umístila v tento čas své hlavní svátky, Vánoce a Velikonoce. Mix pohanských a staroslovanských rituálů a zvyků se zvyky a oslavami křesťanskými (u nás častěji v katolické verzi) – vytvářejí dnešní Velikonoce. Zvyky, tradice a symboly utvářejí náš život více, než si myslíme.

K tradici napsal krásně již před sto lety Chesterton: „Všechno nové nám v mládí připadá krásné, v stáří hloupé“ – říkají nám, a přitom je to přesně opačně! Jak postupně stárneme, jsme konzervativnější, ale vůbec ne proto, že nám vše nové připadá falešné, nýbrž proto, že zjišťujeme, kolik z těch starých věcí bylo opravdových. Zpočátku se nám zdály všechny konvence a zvyky jen pouhou nálepkou na životě, dokud nepřišel čas, abychom zjistili, že jde o kořeny života. … A opravdu nyní tak převyšujeme své předky? Našeho pravěkého předchůdce, jenž téměř nahý dokázal zabít mamuta kamennou sekyrkou, nebo řeckého občana a křesťanského světce s jejich ideály, až po hrdinného praděda, který padl v osmačtyřicátém? Jsme ještě vůbec schopni vztyčit vlajku a za něco bojovat jako naši dědové? Opravdu jsme překonali válečníka i asketického světce? Nepřekonali jsme je oba jen tím, že jsme od všeho utekli? (překlad Alexandr Tomský)

Celý týden jsem měl zahlcený počítač fotkami jedné redaktorky, která se smutně tvářila u požáru katedrály. Tisíce lidí fotku redaktorky používaly pro vlastní obrázky a přidávaly jí k různým jiným situacím a fotkám a navzájem si to sdílely. Dělala to i řada mých známých. Jde bezesporu o trend, jakým se baví mladí (nebo spíš mladší než já) lidé. Má to bezesporu nějakou souvislost s návykovostí připojení k internetu – nedovedu si třeba vůbec představit, jak bych vysvětlil své mamince, která tyhle technologie nepoužívá, o co šlo a proč to bylo nebo nebylo vtipné a v čem ten vtip spočíval. No a samotnému mi ten trend přijde divný, takové posměváčkovství, které se rozmáhá na všechny strany. Asi bych měl mít radost, neb redaktorka je z vydavatelského domu, kde mě silně nemusejí, ale nějak na to spíš koukám s rozpaky.

Na sociálních sítích to skoro přehlušilo samotný požár. Ale Francouzům na začátku Velikonoc shořela jejich hlavní katedrála!! Chrám Matky Boží, kterou celosvětově proslavil už Viktor Hugo svým románem. Katedrála je symbolem francouzských moderních dějin. Už 1455 tady revidovali proces s Johankou z Arku. 1804 tady korunovali Napoleona a 1970 zahajovali pohřeb Charlese de Gaulla. Například.

Jaké trendy můžeme okolo požáru pozorovat? Zaprvé požár ještě zuřil, ale už bylo jasné, že šlo o nějakou závadu a nikdo to určitě nezapálil schválně. Tahle rychlost v úsudku je bezesporu trend poslední doby (u některých záležitostí).

Další trend je, že v minulém roce ve Francii evidovali 1080 útoků na kostely a křesťanské symboly. Bojím se to napsat, protože jsem je osobně nepočítal a nesprávné informace se nesmí vůbec zveřejňovat. Teda některé, pokud chcete třeba umlčet filozofa Rogera Scrutona, který má nepokrokové názory, lhát a překrucovat můžete o sto šest (kauzu hezky popsal týdeník Echo). Možná tedy zničených symbolů bylo víc (a radši je tutlají) nebo míň (četl jsem to jen na internetu). Každopádně bych o tom neměl psát, protože by to mohl být „nenávistný“ komentář. Viděl jsem tedy řadu fotek s poničenými symboly (rozkopané sochy Panny Marie, ulámané kříže a tak), ale to je třeba fotomontáž.

Viděl jsem taky spousty oslavných komentářů od jisté skupiny Francouzů. Jakože je skvělé, že katedrála shořela. Někteří se smáli, zda shořel i kněz. Ale možná to vůbec není pravda a tyto komentáře někdo schválně vyrábí, aby vyvolával nenávist. To je další trend dnešní doby. Něco existuje, ale zároveň neexistuje. Všechno je úplně relativní. Ve skutečnosti však ani náhodou!

Trvalou věcí je, že lidé někdy symboly ničí. Například samotní Francouzi zničili stejnou katedrálu v krvavém revolučním roce 1793. Tradice a symboly jsou však důležité. Většinou po jejich ničení nastává i ničení lidských životů.