KOMENTÁŘ: Touchdown zůstává daleko navzdory prohlášením Bílého domu – Alex Švamberk

I takové moratorium, až se upřesní jeho podmínky, představuje vítaný pokrok, obyvatelé celé Ukrajiny hodně trpí útoky na elektrárny a rozvodnou síť, kvůli nimž se rozsáhlé oblasti ocitají bez proudu, a tudíž i bez vody a plynu. V kruté válce je to však jen malé ulehčení. A výměny zajatců probíhají pravidelně bez toho, aby spolu mluvili prezidenti USA a Ruska.

Deset yardů se ukázalo jako velká vzdálenost. Ono je někdy těžké ji překonat i v americkém fotbalu a získat touchdown, útočníka běžícího s míčem může zastavit obránce a připravit ho o merunu.

Pomineme-li kolorit v podobě řečí o vzájemných zápasech ruských a amerických hokejistů, které stejně zajímají jen Putina, tak je výsledek dlouhého jednání chabý.

Pouze se přijala část návrhu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, s nímž přišel dva dny po roztržce Donalda Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Bílém domě. Tedy že se skončí s nálety do týlu na energetickou infrastrukturu a začne se jednat o moratoriu útoků na moři. Pomíjím spory o to, na co se nemá útočit a od kdy bude moratorium platit.

Američané sice oznámili, že jde o konec útoků na energetiku a infrastrukturu, ale Putin nařídil pouze konec útoků na energetickou infrastrukturu, což znamená, že třeba na železnice a mosty by i v týlu útočil dál. A i když se shodnou, kdo bude na konec těchto útoků dohlížet? Už teď se obě strany obviňují, že moratorium nedodržují.

Rusku se o míru jednat nechce, protože se mu na frontě daří, a zvažuje, na kterou část fronty přesune po vytlačení Ukrajinců ze Sudže v Kurské oblasti uvolněných 50 až 60 tisíc vojáků - jestli se pokusí obklíčit Pokrovsk nebo táhnout na Záporoží.

Aby však Putin mohl působit jako člověk netoužící po ničem jiném než po míru, musel udělat vstřícný krok a něco přijmout. Ovšem jen to, co je pro něj výhodné. Moratorium na útoky na energetickou infrastrukturu sice hodně uleví Ukrajincům, ale pomůžou i Rusku, protože kvůli náletům ukrajinských dronů na ruské rafinérie klesal objem výroby benzinu a nafty, jež jsou důležité jak pro válku, tak pro export, aby se udržela strádající ruská ekonomika.

I případná domluva o konci útoků na moři je výhodnější pro Rusko, byť umožní Ukrajině vyvážet obilí. Černomořská flotila by se mohla vrátit do Sevastopolu a na Krym a okupované pobřeží Azovského moře zásobovat po moři.

Rusko ze svých požadavků neslevilo, na pro něj momentálně nevýhodný třicetidenní klid zbraní nepřistoupilo, respektive ho podmínilo tím, že Ukrajina nebude dostávat ze Západu žádné zbraně ani zpravodajské informace.

Neústupnost Ruska může vést k tomu, že mírová iniciativa skončí jako Zemanovy slavné čínské investice, které pomohly jen fotbalové Slavii. Uskuteční jen vzájemné zápasy ruských a amerických hokejistů.

Protože Rusko velmi vehementně trvá na tom, že za příměří nemůže Ukrajina dostávat žádné nové zbraně, měli by všichni podporovatelé Kyjeva honem projít sklady a všechno, co tam najdou, okamžitě odlifrovat na Ukrajinu. Nemusí ani jít o plně bojeschopnou techniku. Ta se vždy dá opravit, a jak je jednou na Ukrajině, tak je pro případné inspektory už započítaná na místě.

Putin může snadno kličkovat. Vidí americkou slabost. Když mohou směrem k americké letadlové lodi vypálit balistické rakety a drony jemenští Húsíové, aniž by Američané okamžitě zablokovali přístav Hudajdá a vybombardovali pár íránských vojenských továren, kde se vyrábějí komponenty pro rakety vystřelované z Jemenu, je si hned jistější v kramflecích.

Zapomene se na rychlý ruský odchod ze Sýrie, kde Putin nedokázal udržet u moci svého věrného Bašára Asada.