Článek
Prošel jsem nejrůznějšími povolovacími procedurami, které se věznici od věznice docela lišily, společné měly jen to, že byly přísné a nad jejich charakterem měl vždy pevnou ruku ředitel příslušného zařízení.
Na pozvání ministerstva spravedlnosti jsme například se skupinou novinářů jeli slavnostně otvírat ženský arest nedaleko Prahy. U vchodu nám oznámili, že máme odevzdat veškerou techniku. My na to, že jsme si přijeli vyfotit Jiřího Pospíšila za mřížemi, což je u každého ministra legrace, a když nám zabaví aparáty, tak můžeme jet rovnou domů.
Po delším vyjednávání nám povolili foťáky, ale zakázali kamery. Ty už má dnes každý digitál, takže se celkem nic nedělo. Pak došlo na počítače a mobily, jedno nám povolili, druhé zakázali, nevím už, co uznali za legální. Ostatně i tato zařízení bývají softwarově propojená, pročež šlo opět o víceméně formální, ale přísně vyžadovaný krok. Něco zkrátka muselo být zakázáno, abychom pochopili, že nejsme ve školní družině, a přes to nejel vlak.
Ale i obyčejný dotaz Ivanu Jonákovi, co bude dělat na svobodě, když jsem si spočítal, že už to bude osmnáct let, co od něj osiřelo pražské podsvětí, šel přes dvě instance, vše zdlouhavě papírovou poštou, nic elektronicky. Za to jsem pak od něj několik měsíců dostával stohy dopisů i s obrázky, jakou měl radost.
Po všech cirátech, co jsem poznal, mě vždycky zarazí, když se zjistí, že v té nebo oné věznici našly drogy jako třeba před týdnem ve Valdicích. Ale i nadstandardní matrace, a jak je to pak těžké prokazovat i pro inspektory nebo státní zástupce.
Jestliže si dozorce z Pankráce Petr Frumar odnesl v úterý od městského soudu podmínku a pětiletý zákaz činnosti za zneužití pravomoci, protože předal přítelkyni vězně dopis a jemu pak od ní donesl cigarety, přijde mi to skoro přísné. Jenže nějakou obdobnou cestou musí za všechny ty tlusté zdi proklouzávat i pervitin, telekomunikační technika a veškerý kontraband, co se ho po věznicích čas od času najde.
Kdybych na vlastní oči neviděl, že do celého areálu zvenčí neproklouzne ani myš, nemohl bych si o poměrech ve vězeňské službě myslet, co si myslím, a co si myslím, nelze napsat do novin, protože to nemohu dokázat.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Ale točí se o tom docela drsné filmy.