Článek
Jestliže nějakou dezinformaci vyvrátí na svém twitterovém účtu ministerstvo zahraničních věcí, je otázkou, zda někdo, kdo ruské lži uvěřil, si otevře zrovna twitterový účet ministerstva. Jestli Prokremelské pohádky, za které lze poděkovat, nebyly jen „opékáním už opečené slaniny“, jak to říkal o dopadech poselství punku na společnost zpěvák americké kapely Poison Idea Jerry A. Jestli si Prokremelské pohádky nepřečtou jen lidé, kteří už vědí, jak Kreml bájí.
Nemluvě o tom, jestli by lidé věřící dezinformacím, uvěřili něčemu od ministerstva této vlády nebo od plukovníka Otakara Foltýna, který má na starosti strategickou komunikaci vlády. Ten je pro naši dezinformační scénu zplozencem pekla, ne-li samotným luciperem, politrukem a cenzorem v jedné osobě. Tudy cesta nepovede.
Těžko si však lze představovat, že nějaký úřad píše řetězový mail občanům, aby vyvrátil dezinformace. Ono samotné vyvrácení něčeho, čemu lidé už uvěřili, je těžké. Navíc by to muselo mít onu formu řetězových mailů. Možná by se dali přesvědčit, že by ruský plyn nebyl tak levný, jak se mezi obdivovateli Kremlu traduje, protože Rusko na plynu vydělává. Maďarsko za něj draze platí a je hodně případů, kdy Moskva zvedla jeho cenu i dobrým přátelům.
Možná by šlo zpochybnit nerozborné rusko-čínské přátelství, třeba válkou který Sovětský svaz vedl proti Číně v roce 1929, aby měl pod svou kontrolou východomandžuskou železnici, protože o této válce skoro nikdo nic neví. Ale vyvrátit, že Rusko dostalo garance od Západu, že se NATO nerozšíří na východ, je těžší. Žádný dokument o tom není. I Putin totiž přiznává, že nic podepsáno nebylo, mělo jít jen o slovní příslib.
Foltýn se stane vládním koordinátorem komunikace
Tweety, články a pořady nebudou stačit. Lidé, kteří uvěřili dezinformacím, jim uvěřili právě proto, že nevěří oficiálním médiím a kanálům. Česká televize ani Český rozhlas tu moc nepomůžou a soukromá média nemají žádný důvod dávat vládním vyjádřením prostor. Potřebují si udržet posluchače, diváka a čtenáře, takže jim musejí nabízet to, co chce nejvíc – nějaké drby ze společnosti, nějaké zábavné bizarnosti, veselá videjka a občas něco kontroverzního, co přiláká pozornost –, a ne vyjádření vlády a státních úřadů. I kdyby se diskurz přenesl na nějakou komerční stanici, tak lidé věřící dezinformacím své názory nezmění. Ukazuje to pořad Máte slovo Michaely Jílkové. Žádný zástupce veřejnosti na konci neřekl, že prohlédl. Svých názorů se naopak drží.
Není přitom nic lepšího než přímé působení. Komunisté věděli, proč tak často mluvili o potřebě obracet se čelem k masám a jak důležitá je propaganda a agitace. Ne že by to zabránilo jejich pádu, ale k moci se dostali a udrželi se u ní sakra dlouho. A na propagandu dbali. Před každým filmem běžel týdeník, tisk – samozřejmě jen ten prorežimní – byl dostupný a v agitačních střediscích a kulturních domech pro lidi pořádali akce, kde bylo vždycky něco propagandy.
Ne že by tím přesvědčili své odpůrce, ale formovali tak celkový pohled veřejnosti. Že jsme se této propagandistické masáže a cenzury zbavili, je jedině dobře. Zbavit se však možnosti více působit na lidi, je chyba. Řetězové maily působí na lidi také proto, že jim chybí více informací. Ono je snazší si pustit Novu s nekonečným proudem zábavy než sledovat publicistiku a dokumenty na dvojce či ČT24. Protože se na ně osobně nikdo neobrátí, pokud nejsou zrovna volby, snadno uvěří něčemu v řetězovém mailu, který jim pošle dlouholetá dobrá známá. Od nikoho jiného nic nedostanou.
Dezinformátoři přitom mísí pravdu se lží a využívají toho, že se opomíjejí chyby Západu. Neustále připomínají, jaká je ta Amerika špatná, má všude základny, začala válku ve Vietnamu (což je pravda), připojila Havaj, místo aby jí dala samostatnost a napadla Afghánistán… Mnozí z nich přitom v komunikaci souhlasí s tím, že bylo Usámu bin Ládina třeba zabít, ale stejně se Američané chovali špatně. Pomíjejí přitom, že Rusové také vtrhli do Afghánistánu.
Lidé ruským dezinformacím podléhají i proto, že některé věci nevědí. První vysvětlení pro ně neznámé události pak přijmou jako pravdivé. Rusko má přitom propracovaný koncept svého ruského světa, kde do sebe všechno tak krásně zapadá, že si mnozí řeknou – tak takhle to je, ten zlý Západ se snaží ovládnout Rusko a nás k tomu používá. Že se přitom v ruském příběhu vynechává, že SSSR uzavřel smlouvu s nacisty a rozdělil si s nimi Polsko a napadl Finsko, je něco jiného. Rus je zachránce, který vyhrál válku a osvobodil nás. Což bylo mimochodem možné také díky obrovské americké materiální pomoci, bez které by se neměla Rudá armáda jak přepravovat; jezdila v amerických studebakerech a vlaky tahaly americké lokomotivy, používala americký vysokooktanový benzin, chodila v amerických botách a jedla americké konzervy.
Přesvědčit přesvědčené o opaku je těžké, nutné je proto se soustředit na výchovu a výuku další generace. A tady nestačí tolik proklamovaná schopnost vyhodnotit věrohodnost informací na internetu, naučit se správnému rozhodování. Dobré rozhodování není možné bez dostatečných znalostí. Pokud někdo neví, že bylo Slovenské národní povstání, jak se mi k tomu nedávno někdo přiznal, nepomůže mu samotná schopnost vyhodnocovat informace. Na internetu mu vyskočí nejen to, že jde o největší vystoupení občanů bývalého Československa proti nacistům a jejich přisluhovačům, ale také neoľudácká propaganda, že povstání zničilo první nezávislý slovenský stát a stáli za ním Čehúni, kteří mu samostatnost upírali.
Jsou základní pravdy, které musí škola vštípit – naučit děti počítat a spočítat si úroky, aby si nevzaly blbou půjčku, naučit je, že Země je kulatá i s patřičnými důkazy, že není provrtaná tunely, jimiž se lze dostat odkudkoli kamkoli, že existuje evoluce, i když je to složitější, než si Darwin myslel, že vakcíny pomáhají a nevnášejí do krve Gatesovy nanoboty. A také se musejí učit o nedávné historii. Potřebují vědět nejen o nacistech a komunistickém útlaku, ale mít širší přehled o dění ve 20. a 21. století, vědět, jaké se odehrávaly války a proč, a nenechávat interpretaci na Rusy indoktrinovaných učitelích. To je dnes důležitější než se orientovat v punských válkách a vědět, kolik má která rostlina pestíků. Děti se sice zatíží informacemi a škola bude náročná, ale pomůže to v boji s dezinformacemi. Škola není nějaká herna v elysiu, kde je všechno bez problémů a tlaků. Škola má připravit na život, který je plný traumat a tlaků, včetně těch na psychiku.