KOMENTÁŘ: Teroristé nejsou psychicky nemocní – Alex Švamberk

Muž, který kromě nože útočil i kladivem, svůj útok zdůvodnil situací v Gaze a tím, že „tolik muslimů umírá v Afghánistánu a v Palestině“. Že v Afghánistánu už dneska mohou muslimy zabíjet jen jiní muslimové, protože Američané se odtamtud stáhli, ho nezajímalo. Jedno mu bylo i to, že jeho oběti nemají nic společného s izraelskou odpovědí na teroristický útok v Gaze. To je, jako by fanoušek fotbalového klubu, který byl poražen, protože proti němu nařídili spornou penaltu, jen tak mírnyx týrnyx někoho zapíchl na ulici.

I když je zmiňováno, že terorista měl psychické problémy, nejde o žádné pomatení smyslů. Jde o prachsprostou nenávist vůči západní společnosti, ve které se narodil a ve které vyrůstal a kterou považuje za špatnou. Omlouvat radikalismus psychickou poruchou je absurdní. Islámské teroristy žene nenávist, kterou živí nejrůznější radikální kazatelé. To není o psychických problémech, to je o svatém přesvědčení a léčení to nevyřeší. Je tak silné, že nepomohou ani různé programy na deradikalizaci, zvláště když se pohybují v prostředí, které podobné útoky schvaluje. Po útoku byli zatčeni ještě další tři lidé, jeho příbuzní.

Francouzská premiérka Elisabeth Borneová okamžitě slíbila, že se přehodnotí bezpečnostní pravidla, neboť si je vědoma, že v létě mají zamířit do Paříže statisíce příznivců sportu, kteří budou chtít sledovat soutěže na olympiádě. To se ovšem mělo udělat už dávno, i když ani to by nezabránilo podobným útokům. Nelze každého podezřelého sledovat 24 hodin, nemluvě o tom, že teroristický útok mohou spáchat i lidé, kteří nejsou na seznamech podezřelých.

Řešení je složité. Tyto lidi nejde deportovat, protože nejde o migranty, ale o jejich potomky, kteří se už narodili ve Francii a mají francouzské občanství. Nepomůže ani obnovení trestu smrti, protože radikálové jsou přesvědčeni, že je čeká odměna v jiném světě. Poprava z nich udělá nejen mučedníky, ale hlavně nezabrání útoku. Nabízí se jen dlouhodobá internace, která je ale nákladná, protože nejde o jednoho Breivika, ale stovky, ne-li tisíce lidí.

Pro boj s muslimskými radikály je potřeba tvrdá kontrola mešit a zejména imámů, kteří v nich působí. Církve jsou sice odloučené od státu, ale to neznamená, že v nich mohou podněcovat lidi k nenávisti a útokům na stát. Církve musejí být pod kontrolu, aby se nemohly stavět proti státu. Důležité je také blokovat sítě, které tito radikálové využívají pro komunikaci a šíření své propagandy. Působí to nedemokraticky, dokonce to některé zákony demokracie porušuje, jenomže bez účinného zásahu je demokracie ohrožena. Radikálové netouží po větším prostoru v demokratické společnosti, oni ji chtějí zničit a ustavit společnost řízenou na základě islámského práva.

To by si měli ale uvědomovat i jejich souvěrci, kteří nejsou tak radikální, chtějí dál vyznávat islám a současně využívat výdobytků a bohatství, které jim život v demokracii přináší, protože v zemích, odkud přišli oni sami nebo jejich předci, by se měli mnohem hůře. A právě ti jsou pro boj s radikalismem klíčoví. Musejí si uvědomit, že pokud by se moci chopili radikálové, měli by se hůře. Budou se mít lépe, jen když se s radikály vypořádají, když je budou nahlašovat, nebo chcete-li to natvrdo – udávat.