Článek
Prvním krokem mělo být jmenování ministra financí, který věci rozumí a disponuje pravicovou vůlí – hned mě napadl ekonom typu známého komentátora Pavla Kohouta –, jenomže tato vláda si zřejmě myslí, že je odbornost v politice zbytečná, a jmenovala správcem státní kasy absolventa elektrotechnické fakulty Zbyňka Stanjuru, jemuž radí, a de facto jej jako amatéra ovlivňují, anonymní úředníci ministerstva.
A ejhle, už i on, jenž se svatosvatě dušoval, že sloučení dvou sazeb DPH je pouhou kosmetickou úpravou a daně nezvýší, mluví o vyšším příjmu (24 miliard) úpravou DPH, a to nejen díky řezaným květinám a hazardu (vzal je čert), ale na pokraji recese a vysoké inflace (třetí nejvyšší v Evropě), hodlá zdražit léky, dopravu, vodné, teplo, nemluvě o chudobě duševní, protože položí na lopatky skomírající knižní trh, z něhož navíc nic nevybere. Neví snad, že zvednutím cen inflační krizi prohloubí? Neví, že zvedá daně těm nejpotřebnějším, jimž po druhém inflačním roce klesla životní úroveň nejméně o čtvrtinu? Je to nepochybně pohodlnější a příjemnější než se s někým handrkovat o dotace.
Marně jsem doufal, že budeme mít méně státu. Cožpak potřebujeme tolik policistů, hasičů a státních (50 000) i regionálních úředníků? A těch dotací, jež by se se daly zlikvidovat! Jistě, zvyšování daní je pohodlné a okamžitě sníží rozpočtový výpadek. Chce to pevné nervy a trpělivost, vždyť naše zadlužení státu, byť vzrůstající, patří v porovnání s evropským průměrem (88 procent) k těm nejnižším (43 procent) a jeho zvyšování není zatím tak tragické, aby vláda panikařila, zato DPH máme příliš vysoké. Vláda má dost času na hlubší zásahy do výdajů. Některé malé kroky už učinila nebo chystá – likvidace stavebního/nestavebního spoření, přebytečných pošt i poboček finančního úřadu. Ale je to málo, zoufale málo. A byl to koneckonců sám Stanjura, který mluvil o dotačním průmyslu, jenž by se měl omezit, ne-li zrušit. Je jen podhoubím korupce.
Jako ekonomický liberál nejsem zastáncem zvyšování daní, vede neúprosně k chudobě. Je neřestné, aby zaměstnanci státu měli vyšší platy, než je průměr v soukromém sektoru. A to máme přebytek pracovních míst a nedostatek lidí. Nebude-li ale vláda schopná úspory najít a prosadit, bude muset hledat nové příjmy v tzv. sektorových daních (windfall tax).
Snad už na tom i pracuje, vždyť banky, fondy a výrobci energie během inflace akumulují zisk nikterak svou zásluhou, a je též potřeba posvítit si na dividendy (300 miliard ročně), které od nás každoročně odcházejí do ciziny, stačilo by uhrát třetinu. Poláci a Maďaři to dokázali. Ani pravicová vláda si nemůže dovolit rozdělovat bídu, když je zle, musí být solidární. Ztratí-li sociální cítění, nastoupí k moci šílenci.