Článek
Roztrpčení se nelze divit, Ukrajina sice má velkou podporu, ale ve válce s Ruskem je sama. U mnohých jejích obyvatel rezonují slova, že Rusko a Západ budou bojovat až do posledního Ukrajince. Pouhá slova o budoucím členství tak Ukrajincům nestačí, z pochopitelných důvodů chtějí garanci v podobě článku 5 Washingtonské smlouvy, že jim v případě napadení spojenci přijdou na pomoc a nepošlou jim jen zbraně. Na Ukrajině si moc dobře pamatují, nač jim bylo budapešťské memorandum, které jim mělo garantovat územní celistvost, když se vzdají jaderných zbraní. Jak to dopadlo, všichni vidí.
Výhrady dal najevo i bývalý velitel amerických sil v Evropě Ben Hodges, který položil řečnickou otázku: „Kde je strategická odvaha a vůdcovství, které mohou být nejlepší prevencí války a zajištěním evropské bezpečnosti?“
Obezřetnost je však namístě, nikdo se nepřeje, aby válka na Ukrajině přerostla v přímý střet Ruska s Aliancí, i když by zřejmě ani na stanovení harmonogramu přijetí Ukrajiny do Aliance nevedlo Kreml k tomu, aby se pustil do křížku s NATO. Ale kdo ví.
Přes kritiku ale summit přinesl nejen ujištění, ale i další pomoc a širokou podporu. Francie slíbila další střely s plochou dráhou letu s dosahem přes 250 km. Objevily se i nepotvrzené zprávy, že Američané zvažují, že by mohli dodat Ukrajině pár kusů raket ATACMS s doletem až 300 km, které by umožnily zasahovat ruské jednotky v týlu a zkomplikovaly by tak zásobování ruských jednotek na frontě.
Dlouhodobé bezpečnostní záruky slíbily Ukrajině dát země skupiny G7, které stále patří mezi ekonomicky nejvýznamnější. G7 se sice do značné míry překrývá se zeměmi, jež už Kyjevu pomáhají, ale je tam i Japonsko, takže jde o globálnější podporu, i když ani tato deklarace nezahrnuje klauzuli, že v případě napadení signatáři přijdou Ukrajině na pomoc. K deklaraci se připojily i další země včetně ČR, které zmíněnou dohodu s Kyjevem podepíšou.
I cesta do NATO se usnadnila, Kyjev už nemusí plnit podmínky Akčního plánu členství a bylo mu potvrzeno, že nakonec bude přijat.
Na zasedání se také ustavila Rada Ukrajina–NATO, kde už se Ukrajina bere jako rovnocenný partner. A je to pěkný políček Moskvě, protože ještě před pár lety existovala Rada Rusko–NATO.
Vilniuský summit skutečně přinesl Ukrajině hodně. Navíc ukázal, že Aliance má váhu. Turecko, které po dlouhou dobu blokovalo vstup Švédska do Aliance a kladlo si neustále nějaké podmínky, s ním už nyní souhlasí. A můžeme si být jisti, že si to v Moskvě uvědomují.