Článek
Ano, část problému to vyřeší. Ale je to promarněná příležitost řešit situaci systémově. Povaha práce se za poslední třicet let značně změnila. Pro těžce fyzicky pracující bude hranice nastavena hodně vysoko, naopak některá povolání mohou vykonávat práci i déle. Stejný nesoulad vidíme i v případě OSVČ.
Je pravda, že OSVČ přispívají do systému důchodového pojištění méně. Avšak většina OSVČ již nyní ví, že jejich důchod bude velmi malý a musí se zabezpečit na důstojné stáří z vlastních zdrojů. Další výhodou OSVČ je benevolentní nastavení paušálů, kdy výpočet procentem umožňuje často započítat vyšší částku, než jsou skutečné náklady. Jenomže tuto výhodu kompenzují tím, že riskují.
V tržním prostředí má být vždy schopnost riskovat odměněna. Systém by ji měl podporovat, protože ochota riskovat je jádrem podnikání, i pro ty nejmenší podnikatele. Bez ochoty riskovat by nevznikly velké podnikatelské projekty a velká díla. Podnikatel živnostník by měl být odměněn za ochotu riskovat tím, že mu stát ulehčuje podmínky. Opomenutí této složky podnikání je i neduhem současného řešení ze strany státu.
Mají si živnostníci výrazně připlatit na sociálním pojištění? Stanjura s Jurečkou pro, Bartoš proti
Jako častý argument proti systému OSVČ je uváděn IT pracovník pracující pro jednu firmu. Takový člověk by mohl fungovat jako zaměstnanec, avšak v režimu OSVČ jeho zaměstnavatel šetří odvody státu na sociálním a zdravotním pojištění. Ano, takový případ by neměl být OSVČ. Hlavním důvodem je právě to, že povaha jeho kontraktu nenese riziko. Jako zaměstnanec také riskuje minimálně, protože odpovědnost za nové zakázky leží na zaměstnavateli. Stát není schopen v podstatě od vzniku OSVČ tomuto zneužívání zabránit. Za tuto neschopnost se tak rozhodl potrestat OSVČ plošným zvednutím odvodů pro všechny.
Je s podivem, jak především státní zaměstnanci, kteří nenesou žádné podnikatelské riziko a neručí tak, jako OSVČ, osobním majetkem, jsou zvedání odvodu pro OSVČ nakloněni. Jejich pozice je o to zajímavější, že ani nemůžeme použít argument, že si na svůj odvod na sociální pojištění vydělají jako v případě soukromých zaměstnanců. Statní zaměstnanci jsou zaměstnanci „firmy“, která každoročně generuje velkou ztrátu. Takže si nevydělají ani sami na svou mzdu. Je tedy zvláštní, že pravicová vláda nehledá především úspory na straně státních zaměstnanců, ale zaměřuje se malé podnikatele.
Vraťme se však k rizikům, která nese OSVČ. Podnikání není nikdy jednoduché. Pokud se zvednou odvody, jak navrhuje vláda, bude to prakticky znamenat smrt začínajícím podnikatelům. Někdy trvá měsíce nebo roky, než se vybuduje dostatečné silná zákaznická struktura. Začínající OSVČ bude muset nést náklady na zdravotní a sociální pojištění bez toho, aby mu na učtu přistála jediná koruna. To se týká i OSVČ, kteří již podnikají delší dobu. Může se stát, že klient nezaplatí nebo při práci na dlouhodobých projektech mu odměna bude vyplacena až po odevzdání díla, a to někdy i s velkým zpožděním. Během této doby bude OSVČ muset odvádět vyšší pojistné. Běda, když nezaplatí včas, v těchto případech stát a pojišťovny jednají velmi rychle. Takové riziko je reálné a normální člověk bez chuti riskovat ho nemá zapotřebí postupovat.
Samozřejmě každý OSVČ slyšel mnohokrát námitku, že se má nechat zaměstnat od státu nebo od většího zaměstnavatele. To zní smysluplně. Avšak kromě rizika podnikání práce v režimu OSVČ umožňuje člověku plně projevovat svoji zodpovědnost, jak v pracovním, tak občanském životě. Stát se plně svobodným a zodpovědným by mělo být ideálem občana. Stejně tak celé směřování společnosti by nemělo jít k volbě mezi prací pro stát a pro velkou korporaci. Stát by naopak měl podporovat různorodost a diverzitu v přístupu k pracovnímu procesu.
Autor je OSVČ.
Nadprůměrné důchody porostou pomaleji
