Článek
Jejich cílem je Palestina bez existence Izraele. Je zvláštní, že právo dobře ví, co je správné, v případě provolávání nacistických hesel. Tam žádné výjimky netoleruje, hajlovat na veřejnosti je zakázané, koncerty skupin oslavujících třetí říši se nepovolují a jejich pořádání se tvrdě trestá bez ohledu na kontext.
Hajlovat nelze v žádném kontextu, pokud to samozřejmě není na obrazovce nebo na divadelní scéně v díle popisujícím utrpení za nacistů. Těch vzniklo za dlouhé dekády pochopitelně požehnaně.
V základní škole jsme si navzájem půjčovali sešity s příběhy neohroženého kapitána Klosse a začali jsme si říkat podle jednotlivých postav. Označit se za Klosse se neodvážil nikdo, ale kamarád se stal Sturmführerem Stedkem. Kdybych ho potkal dneska, což možné není, bohužel je po smrti, bylo by stylové zvednout pravici a oslovit ho jeho přezdívkou. Ta neznamenala, že bychom byli skrytí fanoušci nacistů, naopak jsme všichni do jednoho fandili Stanislawovi Mikulskému v roli agenta J-23 vydávajícího se za německého kapitána Klosse. Prostě jsme jen v té čtvrté páté třídě podlehli kouzlu příběhu.
Kvůli heslu From the river to the sea nelze zakázat shromáždění, záleží na kontextu, rozhodl NSS
Jenže pokud bych dnes spolužáka vítal zdviženou pravicí a poblíž byli ochránci zákona, mohli by mě zhaftnout, protože hajlování je bráno jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Vysvětlování, že jsem tak chtěl spolužákovi připomenout školní léta, by neobstálo. Zvednutá pravice, zvolání Heil Hitler nebo nošení svastiky jsou prostě trestné bez ohledu na kontext. Jde o příliš jednoznačné symboly a spojení, které se nesmějí zneužívat, protože nacismus byl jedním z nejzrůdnějších režimů a padnoucí uniformy na tom nic nezměnily.
Stejně tak je to se sloganem From the river to the sea, Palestine will be free. Jasně že ho lze vysvětlovat různě, což také lidé, kteří ho skandují, dělají, ale význam je jediný – Palestina bez židovského státu a bez Židů. Je to jednoznačné volání po likvidaci izraelského státu, po vyhnání Židů, a přinejmenším u některých po genocidě. Nelze přitom zapomínat, že i etnické čistky a vyhánění obyvatel jsou válečným zločinem bez ohledu na kontext.
Šéfky prestižních amerických škol – Harvardovy univerzity, Pensylvánské univerzity a Massachusettského technologického institutu (MIT) Claudine Gayová, Liz Magillová a Sally Kornbluthová – hájily ukřičené zastánce Palestinců a jejich antisemitské slogany volající po nové intifádě. Argumentovaly, že platí svoboda projevu a že se jejich výroky musejí brát v kontextu. Mínily asi kontext tvrdého izraelského postupu v Pásmu Gazy po bezprecedentním masakru občanů včetně mladých lidí na hudebním festivalu. První dvě ve své funkci musely skončit. Bez ohledu na kontext.
From the river to the sea
Anglický slogan „From the river to the sea Palestine will be free“, tedy „Od řeky k moři bude Palestina svobodná“, je rozšířenou verzí původní arabské rýmovačky „min an-nahr ilá l-bahr“ (من النهر إلى البحر), tedy „od řeky k moři“. Míněna je řeka Jordán a Středozemní moře, mezi kterými leží Stát Izrael.
Provolání, které Arabové používají od 60. let 20. století, naznačuje, že mezi Jordánem a Středozemním mořem má být pouze svobodná Palestina, nikoliv Izrael. Je proto vnímáno jako výzva k likvidaci celé země a jejích židovských obyvatel. Zároveň je v protikladu k variantě tzv. dvoustátního řešení Izraele a Palestiny vedle sebe, za kterou se staví Palestinská samospráva, nikoliv ale hnutí Hamás, jež usiluje o zničení židovského státu.
