Článek
Daňový balíček je pro většinu veřejnosti technické téma, které nikoho nemobilizuje. Opozice má sice možná pravdu v tom, že jde o další nesystémové opatření s nádechem populismu, a že reformovat by se měl celý daňový systém. Jenže její tažení proti tomuto konkrétnímu daňovému balíčku, který má zvýšit spotřební daně na alkohol a tabák, jakož i zdanit finanční rezervy pojišťoven, přičemž jedním z cílů těchto nových daní je zvýšení rodičovského příspěvku, jen těžko zvýší popularitu opozičních stran ve veřejnosti.
Přispívá k tomu i chytrá strategie vládní koalice. Ta především zdůrazňuje sociální přínos přijetí balíčku v podobě zvýšení rodičovského příspěvku, přičemž vcelku logicky argumentuje, že zdanění zdraví poškozujících substancí, jakými jsou alkohol a tabák, jakož i zdanění enormních příjmů pojišťoven, jsou kroky, které by byly prospěšné samy o sobě.
Opozice tvrdí, že když na mimořádné schůzi, kterou vládní koalice za účelem rychlého schválení daňového balíčku prosadila, maří schválení balíčku nekonečnými projevy, jde jí především o to, aby s ní vládní koalice seriózně debatovala o jejích pozměňovacích návrzích. Jenže případná smysluplnost těchto návrhů se zcela ztrácí ve zvolené metodě, kterou jsou faktické obstrukce.
Zásadní informací, kterou si z těžko srozumitelného dění ve Sněmovně vezme větší část veřejnosti, je, že zatímco se vládní koalice snaží vcelku rozumnými novými daněmi najít peníze na zvýšení rodičovského příspěvku, opozice se tomu pokouší z ne úplně jasných důvodů za každou cenu zabránit. Když pak někteří ministři přidají i mírný „spin“ v tom smyslu, že opozice kope především za zájmy „nenasytných“ pojišťoven s cílem oddálit přijetí balíčku tak, aby nezačal platit od 1. ledna 2020, je o negativní emoce ve veřejnosti vůči opozici postaráno.
Opozice bohužel volí ke svému zviditelnění i další témata, která popularitě opozičních stran nijak nepomůžou. Kupříkladu boj s elektronickou evidencí tržeb, v poslední době pak zejména s rozšířením EET i na další skupiny živnostníků. Opoziční strany možná sice osloví živnostníky, kterých se to týká, ale pracující veřejnost, jejíž větší část tvoří zaměstnanci, EET nevidí zdaleka tak kriticky.
Zaměstnanci platí daně a sociální odvody, ať se jim to líbí nebo ne, a EET mnozí chápou jako systémové opatření, které má zabránit daňovým únikům ze strany živnostníků.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Vznášet námitky proti tomu či onomu vládnímu návrhu zákona je zcela legitimní právo opozice, a voličská jádra různých opozičních stran nejspíš dobře rozumějí tomu, proč má „jejich“ strana problémy s tím či oním vládním návrhem. Jenže když se odpor opozičních stran k tomu či onomu vládnímu návrhu, který ve veřejnosti nevyvolává silné negativní emoce, opakovaně přelévá do obstrukcí či nekonečných, neplodných debat ve Sněmovně, zbude po zákonité, sněmovní aritmetikou podtržené porážce opozice nakonec jen pocit, že se bezmocná opozice zase jednou zachovala zbytečně hystericky, a možná tudíž kope za nějaké skryté lobbistické zájmy.