Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Smířlivá nálada veřejnosti dlouho nevydrží – Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Podíváme-li se na průzkumy veřejného mínění, vypadá to pro českou vládu zatím dobře. Většina společnosti souhlasí s přijatými opatřeními, vládě příliš nevyčítá některá selhání a je prozatím srozuměna s tím, že omezení cestování a uzavření hranic mohou trvat dlouhou dobu. Jen pětina společnosti se cítí momentálně ekonomicky ohrožena.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Otázkou je, jak dlouho tato situace vydrží. K současnému poměrně klidnému přijetí nejrůznějších omezení i zpráv o nadcházejících vážných ekonomických problémech přispívá totiž nepochybně skutečnost, že česká ekonomika byla před krizí ve výtečném stavu. Většina lidí tedy má určité rezervy a karanténní opatření si zatím mohou dovolit brát jako jakousi vynucenou dovolenou, po níž se vrátí do práce.

Stát má zatím zdroje k tomu, aby pomohl lidem i firmám v nouzi. Tato pomoc je ovšem ve světle reálných možností státní kasy logicky jen dočasná. Má nás dostat přes rozbouřené vody. Počítá se s tím, že pandemie pomine, lidé se vrátí do práce a ekonomika se rozjede. České hospodářství dočasný propad s určitými ztrátami ustojí, vláda má kvůli nízkému zadlužení země dočasně kam ustupovat.

Zakopaný pes je v délce této „dočasnosti“. České hospodářství není ani zdaleka soběstačné, jeho výkon ve značné míře závisí na vývozu do jiných zemí, zejména velkých zemí Evropské unie. Vládě se může s pomocí restrikcí podařit zastavit šíření viru u nás, ale ekonomická situace silně exportně orientované země se nezlepší, dokud plného výkonu nebudou schopné trhy, kam vyvážíme.

Jinými slovy: opatření, jako je zavření hranic a omezení mezinárodního i vnitrostátního pohybu, se mohou veřejnosti jevit jako smysluplná a snesitelná, dokud se české hospodářství nezačne dusit, přičemž bude zároveň jasné, že se situace nezlepší, pokud se země nebude moci vrátit ke svému propojení s globalizovanou ekonomikou, zejména s trhy v západní Evropě.

Jak vrtkavé může veřejné mínění být, ukazuje vývoj po roce 2008. Vláda Mirka Topolánka sice padla na jaře 2009 a byla nahrazena úřednickou vládou Jana Fischera, ale nebylo to v důsledku revolty veřejnosti proti domácím důsledkům světové finanční krize. Dokonce ještě v roce 2010 měly tzv. tradiční strany poměrně slušné volební výsledky. Vznikla Nečasova vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Jakmile ale začala zavádět úsporná opatření, veřejné mínění se prudce změnilo.

Babišova vláda má větší manévrovací prostor než ta Nečasova, protože má zatím odkud brát na financování záchranných balíčků. Jenže pokud pandemie neodezní rychle i v západní Evropě a svět se nevyhne globální ekonomické krizi, exportně orientovaná česká ekonomika nebude už mít odkud brát. Rezervy vlády i domácností se začnou rychle tenčit. Vládní opatření, která se zdají veřejnosti smysluplná nyní, pak budou mít mnohem větší potenciál se začít jevit jako problematická.

Navíc: když se společnosti daří po určitou dobu hůř, začne mnohem kritičtěji vnímat nejrůznější selhání vlády, nebo obohacování některých jedinců a skupin na úkor společnosti. I proto se systémová korupce, která u nás ve velkém kvetla už před rokem 2008, stala terčem kritiky, až když na společnost začaly skutečně dopadat vládní škrty a obecně důsledky krize.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Současné vcelku smířlivé postoje veřejnosti tedy asi dlouho nevydrží. Čím déle bude společenská a hospodářská paralýza trvat, o to větší nebezpečí radikalizace. Bude se hrát o čas.

Související témata:

Výběr článků

Načítám