KOMENTÁŘ: Síkela a srážka s evropskou realitou – Alex Švamberk

Premiér Petr Fiala dodal, že bude mít největší rozpočet, o kterém kdy český eurokomisař rozhodoval. Pravdu však děl i místopředseda ANO Karel Havlíček, když mluvil o neviditelném portfoliu. Většina lidí – včetně mě – ani netušila, že tu je nějaký eurokomisař pro mezinárodní partnerství.

Nic na tom nemění, že komplex budov, ve kterém sídlí příslušný úřad, je nejrozsáhlejší a objem investic je skutečně velký. Jenomže jde o investice do zemí v Africe, Asii a Latinské Americe. Zmíněných 300 miliard eur ročně jde na strategii Global Gateway, což je v orwellovském unijním newspeaku budování „udržitelných a spolehlivých spojení, které fungují ve prospěch planety“. Není to další bruselská blbina, jak by se mohlo zdát. Jedná se především o budování infrastruktury mající zajistit bezpečnost dodavatelských řetězců, ale také o prachobyčejné, ale velmi důležité prosazování unijních ekonomických zájmů. Řada zemí, do kterých se investuje, má velké surovinové zdroje, které se snaží získat Čína. Jen se z textu o Global Gateway omáčka o „dodržování nejvyšších environmentálních norem“.

Dodržovat se mají i normy pracovní, což je důležité, aby země třetího světa, jak se jim za mého mládí říkalo, nemohly tlačit cenu výrobků dolů proto, že umožňují z pracujících doslova sedřít kůži, což vede k dumpingu. Spolu s investicemi do zdravotní sítě v těchto zemí by to mělo vést k tomu, že bude méně lidí chtít z těchto rozvojových peklíček odejít do bohaté Evropy s jejím zajištěným sociálním systémem. Poklesne tím tlak na migraci.

Při podrobnější analýze je vidět, že jde skutečně o důležité portfolio. Současně ale jde o skoro sebevražednou misi, protože šance na úspěch jsou menší než šance našich fotbalistů postoupit na mistrovství světa. Kdyby se Síkelovi podařilo dosáhnout alespoň některých z cílů, bylo by to pro EU – a tedy i pro nás – dobré. Ale otevřeně řečeno, šance je malá, jak ukazují dlouhá léta pomoci rozvojovým zemím. Její většina není efektivní a profituje z ní jen malá část lidí navázaných na elity. Úspěchem by bylo i to, kdyby se podařilo lépe kontrolovat využití této pomoci, protože jde o peníze z našich kapes.

Problematika je však natolik složitá a vzdálená, že v ní nikdo ani moc velký úspěch neočekává, takže zisk tohoto postu pochopitelně velké nadšení nevyvolává. Je to druhořadé bojiště. Význam Síkelova portfolia je menší než význam komisařů pro energetiku a obchod, jejichž kroky mají větší a dříve viditelný efekt na fungování. Jenomže komisařem pro obchod a ekonomickou bezpečnost bude Slovák Maroš Šefčovič a komisařem pro energetiku Dán Dan Jørgensen. Mluví se o tom, že tyto významné posty získaly země, které nejsou zrovna probruselské. Jenomže Dánsko není protiunijní, jen se stavělo proti neřízené migraci. A nerozhodovalo ani to, jestli země nominovaly ženy nebo zda přijaly euro - Dánsko má podobně jako ČR vlastní měnu.

Vybraná jména ale ukázala, jak důležité jsou pro zisk ekonomicky významného portfolia politické zkušenosti nominantů, zejména ty z Bruselu. Šefčovič byl od listopadu 2014 místopředsedou Evropské komise a Jørgensen zastával ministerské posty od roku 2013 a předtím byl deset let poslancem Evropského parlamentu. Z toho je patrné, že snaha získat takto významná portfolia nemůže začínat pár měsíců předtím, než se mají navrhnout jména nových komisařů. Nelze je na poslední chvíli vytahovat jako králíky z klobouku kouzelníka Pokustóna.

Vláda a vládní strany by také měly lépe vážit slova a nevytvářet dojem, že musíme mít v EU na starosti právě energetiku nebo obchod, čehož se média chytnou, a pak přesvědčovat, jak je získané portfolio důležité. Zbytečně si nabíhají na vidle, což se jim děje opakovaně.