Článek
Kdyby Andrej Babiš zůstal u svých kontaktů na obě druhdy dominantní politické strany a byl přiměřeně štědrý jako jiní kapitáni průmyslu, své podnikatelské zájmy by dokázal ochránit možná lépe než jako premiér. Zvolil v jistém smyslu čistší model, takto je na něj vidět.
Aktivním vstupem do politiky však zahájil dosud nevykonaný experiment, kam až lze v kumulaci vlivu zajít. Z jeho vystupování po celou dobu angažmá je zřejmé, že vnitřně nikdy nepřijal zásadu o oddělení veřejné a privátní sféry. Odmítl si vybrat mezi exekutivní mocí a komerčním impériem. Po léta se však usilovně snaží obě své role – premiéra a magnáta – sladit se zákonem. Když na základě zákona o střetu zájmů vložil své firmy do svěřenských fondů, věřil, že má vyhráno. Byl to však předčasný optimismus. Nejenže soulad s českou legislativou budou ještě hodnotit místní soudy, ale vedle nich se Babišovým možným střetem zájmů dlouhodobě zabývá Evropská komise.
Té je adresována rezoluce, kterou v pátek podpořily tři čtvrtiny evropských poslanců. Komisaře vyzývá k nulové toleranci vůči zneužívání peněz z rozpočtu Evropské unie. Konstatuje, že dotace mají přinášet užitek co největšímu množství evropských občanů, a ne oligarchům. Vcelku nejde o nic, co by nemohl podepsat každý Evropan včetně zástupců hnutí ANO, kdyby však ona slova nezazněla v souvislosti s jejich předsedou a audity, které se jej dotýkají.
Nejde o žádné vytahování špinavého prádla, co se má prát doma, jak tvrdí komunisté, ani Babišem zmiňovaný politický tlak na českou justici, která poslancům z ostatních členských zemí vrásky na čele nedělá. Deklarace klade důraz na společný zájem rozdělovat dotační peníze z evropských fondů spravedlivě, respektive přinejmenším ve všech členských zemích podle stejných pravidel. Pro pověst země je vskutku neblahé, že se téma zkoumá na českém vzorku. Zda tím může být oslabena premiérova vyjednávací pozice nad sedmiletým unijním rozpočtem, těžko říct, posílena ale nebude.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Doma se jako pokaždé snadno obhájí, má to už vyzkoušené. Na unijní úrovni to ale tak snadné nebude. Pro případ dalších vyhraných voleb by měl učinit buď zásadní rozhodnutí ohledně dalšího podnikání, nebo začít připravovat záložní plán s účastí vhodného místodržícího.