KOMENTÁŘ: Sestupné trajektorie a vítězná vlna na cestě k orbánismu – Alex Švamberk

Posledním hřebíčkem do pirátské rakve byla zpackaná digitalizace stavebního řízení a nechuť Ivana Bartoše otevřeně přiznat, že selhal. Bez ohledu na průšvih s digitalizací však Piráti byli na sestupné trajektorii už déle, což ukázaly volby do Evropského parlamentu, kde ze tří mandátů obhájili jen jediný. Jejich pád však začal při minulých parlamentních volbách, kdy získali jen čtyři mandáty. Spojení se Starosty a nezávislými se ukázalo osudově chybné. STAN využil pirátských voličů k upevnění své pozice, prostě je vycucli.

Piráti se v pětikoalici stali pátým kolem u vozu, protože i bez nich má vládní koalice většinu 104 hlasů. Sice získali tři ministerské posty, ale nikdy si nemohli dupnout, že pokud se nesplní třeba peníze na byty, potopí návrh rozpočtu. Tak jako se za Bursíka zelení přebarvili na modro, nyní se pirátská loď se zplihlou vlajkou dostala do vleku silnějších koaličních partnerů.

Po minulých volbách Piráty čekala Sofiina volba, zda budou viditelní díky ministerským postům, ale bez vlivu, nebo půjdou do opozice, kde taky nic neodkážou, ale neztratí kredit protestní strany. Osobně nevím, co je horší, připadá mi to jako z bláta do louže.

Krize Pirátů, kterým po volbách z 99 krajských zastupitelů zůstali jen tři, by však neměla zakrýt, že na sestupné trajektorii je celá pětikoalice včetně ODS. Její členové zažili o víkendu déjà vu. Rozdíl byl oproti roku 2008 jen jediný - místo oranžové tsunami se nad republikou převalila bleděmodrá vítězná vlna ANO.

Premiér Petr Fiala sice lakoval situaci narůžovo, když říkal, „nemohu to považovat za úspěch, ale ani za fatální neúspěch; celkově se nám podařilo vyhrát ve dvou krajích, zatímco ve volbách v roce 2020 jsme uspěli jenom v jednom kraji“, ale neúspěch to je a velký. Pokud nechce i on pohřbít svou úspěšnou politickou kariéru, měl by si to sám přiznat a taky to dát najevo, jinak vypadá jako bloud s růžovými brýlemi. ODS zbyl jediný hejtman Martin Kuba v Jihočeském kraji, který ani nekandidoval pod hlavičkou ODS.

Odvolání Bartoše ukázalo, že Fiala ztrácí glanc. I když ho mohl bohorovný přístup odcházejícího šéfa Pirátů, který celou dobu problém s digitalizací stavebního řízení bagatelizuje, vytočit, způsob, jak ho odvolal, strhl Fialovi masku gentlemanského profesora. Byť se rozhodl narychlo, měl mu jako chlap říci sám, že ve vládě končí, a nejlépe do očí. Nešlo o minuty.

Ukazuje to, pod jakým je Fiala tlakem, protože se mu složitá konstrukce koalice hroutí a zřejmě čelí vlčákům ve straně, kteří se nikdy nechtěli s Piráty spojovat. Někteří se navíc nechávají lákat vábením spolupráce s ANO. Patrné je to ve Středočeském kraji, kde by se mohl stát hejtmanem ambiciózní Jan Skopeček. Sice je místopředsedou Poslanecké sněmovny, ale to je takřka neviditelná funkce bez reálného vlivu a bez možnosti si šáhnout na peníze z nějakého rozpočtu, respektive o nich rozhodovat.

Pragmatici krajské reálpolitiky by si však měli uvědomit, co by znamenala spolupráce s ANO, kterou nyní vedení strany odmítá, aby nezklamalo své voliče. Nejen že by ODS ztratila kredit u části voličů, především jde o to, že věkově starší ODS by byla v koalici se silnějším hnutím juniorním partnerem. ODS by pak čekal osud sociálních demokratů, které ANO zcela vysálo. Babišovo hnutí začalo ve vládě jako koaliční partner, který další volby vyhrál, a role se prohodily. Voliči ČSSD nakonec dopěli k závěru, že nemají důvod dávat své hlasy sociálnědemokratickému kováříčkovi, když mohou volit rovnou kováře Babiše, ačkoli většinu sociálních výhod jim vybojovala Jana Maláčová.

Babiš má pravdu, když říká, že jeho strana je catch-all-party, tedy pro všechny, protože přece všichni žijeme v jedné zemi. Za jeho vlády by se nakonec mohla stát Česká republika druhým Maďarskem, kde dlouhodobě vládne Orbánův FIDESZ, který napřed porazil ve volbách levicovější strany, aby potom převzal i voliče radikálního nacionalistického Jobbiku, s nímž se napřed spojil v koalici, až ho zahnal do slabé opozice.

ANO má na to tuto cestu dobře našlápnuto, už má dostatečně silné krajské a místní struktury, aby mohlo vládnout nejen v centru. Na to, co přináší orbánismus, se můžeme podívat do Maďarska. Prostor mají jen vládní názory a vládní propaganda, protože opoziční média postupně zanikla, nebo byla zkrocena. To se snadno může stát i u nás.

Orbánovo Maďarsko se občas přirovnává k Horthyovskému a naznačují se i paralely s fašistickým zřízením, pro které je typický jeden vůdce, existence jen jedné strany a korporativistické pojetí státu, stejně jako odmítání zhoubného liberalismu a adorace silného národa. Osobně se však domnívám, že u těchto režimů, zejména pak u Babiše, nejde ani tak o inspiraci fašismem, který je obecně fuj, i když se novodobým autokratům líbí, že spojuje aktivistickou politiku s mýtem záchrany národa a jeho hodnot, jako spíše o čerpání z odkazu komunistické moci s její národní frontou a vůdčí rolí komunistické strany.