Článek
Romové sice nejsou oblíbení, ale tohle byl přece „náš“ Rom. I když je jinak zrovna nemusíme, tohohle píchl „cizák“. Marně zdůrazňuje ministr vnitra Vít Rakušan, že jde o ojedinělé případy a že kriminalita nevzrostla o tolik procent, o kolik se u nás navýšil počet obyvatel na základě přijetí běženců. Našinci, či jejich hlučná část, mají jasno. Ukrajincům se tu podkuřuje, i když většina běženců dělá za tak málo peněz, že jim to sotva pokryje náklady na živobytí. Vždyť se vozí v mercedesech a drahých SUV. Někteří se v nich skutečně vozí a jsou kvůli tomu vidět víc než ti, kteří žádné auto nemají a snaží se vyjít. Pomáhat se jim nemá, když nejsou peníze ani pro naše lidi a omezuje se růst důchodů. Už se dokonce objevila i vyjádření, že - v době minimální nezaměstnanosti - ubírají místa našim, kteří by o ně přitom většinou nezavadili ani čtvrt okem.
Marně zaznívá, že nelze uplatňovat kolektivní vinu, že toto jsou činy jednotlivců. Kdyby tady Ukrajinci nebyli, tak by se to nestalo. V jednom případě možná ano, v druhém ne, protože zřejmě šlo o člověka, který tu žil delší dobu a nepřišel s uprchlickou vlnou.
Je mnohem snazší generalizovat a svádět potíže na „cizáky“, kteří mohou za všechny naše problémy. Mnozí horují pro ukončení podpory Ukrajincům, popřípadě dávají najevo, že by se měli šupito presto vrátit domů, i když už neříkají, kdo by nahradil Ukrajinky v supermarketech u pokladen nebo v nemocnicích.
Vyvolat odpor k cizím je přece tak snadné. Tady funguje kmenový archetyp, že se vlastní tlupa musí chránit před cizími, kteří jsou podstatou všeho zla, protože naši by se nikdy ničeho takového nedopustili. Trochu přehlížejí, že loni byl v Německu za znásilnění a dokonanou vraždu čtrnáctileté dívky odsouzen český automechanik. A nebyl to ojedinělý případ, zapomenout by se nemělo ani na vraždu české studentky ve švédské Uppsale, kterou spáchal náš krajan, nebo podobný čin spáchaný dalším Čechem v Irsku. Nemluvě o případu Čecha, který zavraždil ženu a dceru v Egyptě.
Vraždí obyvatelé všech zemí. Neměli bychom zapomínat ani na to, že se právě na nás na Západě po listopadu taky dívali jako na zloděje, kteří kradou v obchodech a na které je potřeba si dávat pozor. Právě v těchto dnech se objevil spíše úsměvnější případ Češky, která kradla prádlo ze sušáku ve Vídni. Ach, diese Tchechen… V jiných zemích zase podobní populisté vytahovali kartu, jak je připraví o práci polští instalatéři.
Generalizace jsou tak krásně jednoduché, jenomže jako všechno zdánlivě jasné nefungují. Ukrajinci nejsou ani lepší, ani horší a samozřejmě jsou mezi nimi i sociopaté a kriminálníci, kteří mnohdy využili situace.
Volání, že na ně lze uplatňovat kolektivní vinu, protože na Rusy se přece uplatňuje, je také zcela liché. Pletou se tu jablka s hruškami. Na Ruskou federaci je uvalena řada sankcí a ruští sportovci se nemohou účastnit řady mezinárodních soutěží proto, že země, kterou reprezentují, rozpoutala útočnou válku proti Ukrajině. Pokud s ní skončí, sankce postupně padnou, jakmile se ukáže, že Rusko to míní s koncem války upřímně.
Ruským sportovcům nikdo nebrání soutěžit, pokud válku odmítnou. Jestliže s ní souhlasí, tak mají smůlu, agresivní válka je zapovězena Chartou OSN. A sport není apolitický, pro Moskvu je stále výkladní skříní jejích klesajících vlastních úspěchů. Takže se hodí každý atlet a hokejista, aby se ukázalo, jak je Rusko dobré alespoň na poli sportu.
Pokud bude nějaký Rus souzen za stejně odporný trestný čin, dostane stejný trest. A odsouzen bude on, ne celý ruský národ. Pokud však Rusové souhlasí s agresivní politikou své země, nemohou se divit sankcím a omezením. Není to kvůli kolektivní vině, ale kvůli tomu, že podporují válku.
Aby se Rus vzepřel válce a abychom my zároveň neuplatňovali princip kolektivní viny, ovšem znamená oprostit se od kmenového myšlení. A to je těžké, protože je hluboce zakořeněné, neboť vychází z naší animální podstaty. Nechceme-li však být považováni za zvířata, musíme s těmito atavismy bojovat, i když je to náročné, protože nátěr civilizace se tak snadno setře. Zejména za války.
