Článek
Alžběta II. byla nejen jedním z posledních světových politiků, kteří zažili druhou světovou válku, což ji nutně determinovalo a naučilo poznávat skutečné zlo.
Když mluvila při návštěvě České republiky o významu československých letců při obraně Spojeného království, nebyla to naučená slova. Dobře věděla, jak českoslovenští piloti pomáhali během bitvy o Británii hájit Londýn.
Postupně však ubývá i politiků, kteří zažili studenou válku a plně si uvědomují nebezpečí jaderných zbraní. Na trůn nastoupila 6. února 1952 v pouhých pětadvaceti letech v době, kdy studená válka přerostla v Koreji v horkou. Zemi musela provést nesnadnými obdobími a podařilo se jí to bez chyb.
Korunována byla v době, kdy se Británie ještě vzpamatovala z dopadů druhé světové války, která těžce postihla její ekonomiku, navíc se rozpadalo britské impérium, jak jednotlivé kolonie získávaly samostatnost.
Alžběta II. prokázala mimořádný cit pro realitu. Nestavěla se proti odchodu kolonií, ale naopak podporovala vznik Commonwealthu, na který nyní po brexitu Británie hodně spoléhá. I její osobnost přispěla k tomu, že ji jako svou panovnici nadále uznávala patnáctka zemí Commonwealthu včetně Austrálie, Kanady nebo Nového Zélandu.
Alžběta II. se musela vyrovnat nejen s rozpadem impéria a se slábnoucí mocí Spojeného království, ale také se změnami ve společnosti, když nastoupila svobodomyslná uvolněná šedesátá léta s popkulturou.
I když se dvůr začal otevírat, mnohým připadalo, že instituce monarchie se přežila, což ztělesnila píseň punkových Sex Pistols, kde Johnny Rotten křičel, že královna není lidská bytost. V osmdesátých a devadesátých letech se musela vypořádat i s tím, že se jejím dětem rozpadla manželství a lidem milovaná Lady Diana po rozvodu zahynula při autonehodě.
Alžběta II. však nikdy nerezignovala, a nakonec se stala postavou stmelující nejen královskou rodinu, ale i celou Británii, v této roli nahradila královnu matku, která zemřela v roce 2002.
Jako královna nikdy přímo nezasahovala do britské politiky, Spojené království je konstituční monarchií, ale představovala svorník, který dodával zemi stabilitu i v krizových dobách, kdy čelila irským teroristům nebo když se rozhodla odejít z Evropské unie.
Působí až symbolicky, že Alžběta II. zemřela v době, kdy se dokonal rozpad poválečného uspořádání světa. Studená válka sice skončila na začátku devadesátých let rozpadem východního bloku a Sovětského svazu, i poté však platila poválečná pravidla uspořádání světa.
S nastupující unilaterální americkou politikou, kterou Londýn podporoval, sice byla postupně oslabována role mezinárodního společenství a OSN, ale uspořádání světa nerozvrátil ani nástup islámského terorismu. To až Vladimir Putin popřel chartu OSN a zahájil agresivní válku proti sousední zemi.
Smrt panovnice však nezmění britskou politiku, což ukazuje i kurz vytyčený novou premiérkou Liz Trussovou, kterou Alžběta II. pár dnů přes smrtí pověřila sestavením vlády.
Otázkou ovšem je, zda následník trůnu Karel III. bude mít takovou váhu a respekt jako jeho matka a dokáže-li být tak uvážlivý. Nelze vyloučit, že po jeho nástupu zesílí v některých zemích tendence, aby už nespadaly pod britskou korunu.