KOMENTÁŘ: Se silou vody se musí počítat – Alex Švamberk

I když její vybudování bylo v plánu už za komunistů, stavba se nerealizovala. Znovu se o ní začalo mluvit po povodních v roce 1997, jejichž symbolem se staly Troubky, ale které silně postihly i Krnov a Opavu. V roce 2003 Moravskoslezský kraj rozhodl o její realizaci, jenomže se proti ní zvedl odpor. Proti se stavěla celkem pochopitelně obec, ale také ekologické organizace Děti Země a hnutí Duha Jeseník.

Odpor neustal ani po roce 2008, kdy vláda rozhodla o zmenšení velikosti přehrady. Ekologická hnutí opakují, že existují levnější řešení a přehrada není třeba. Když loni v červnu Bruntál vydal územní rozhodnutí pro výstavbu vodního díla, opět se proti němu odvolala ekologická hnutí i obec, takže je nepravomocné. Zahájení díla se tak plánuje na rok 2027 s tím, že by mělo sloužit v roce 2033.

Mezitím přišly další povodně. Déšť nečekal, až se přehrada vybuduje. Pod vodou se ocitl Krnov i největší sídliště v Opavě a části Ostravy. Evakuováno muselo být přes 15 000 lidí. Škody jdou do miliard.

Kdyby přehrada stála, mohly být nižší. Povodně by přišly, větru dešti neporučíme, ale jejich dopad by byl menší. Na dalších místech se přitom jasně ukázalo, že vodní díla dokáží zmírnit dopad záplav, pokud se samozřejmě podaří prudké deště předpovědět a včas odpustit přehrady, aby měly místo na přívaly nové vody.

Pokud se přehrada, jejíž potřeba se ukázala v devadesátých letech, nevybudovala ani za čtvrtstoletí, je něco špatně. To neznamená, že se proti stavbám nemá jít odvolávat a lidé se s nimi musejí hned smířit, když se nahoře rozhodlo o nich bez nich. Odvolávání však musí mít své meze, zvláště když jde o ochranu lidí a majetku. Není možné, aby malá skupina mohla dlouhodobě blokovat výstavbu důležitého díla. Tím nejkřiklavějším případem byla farmářka, která na roky blokovala prodloužení dálnice D 11 u Hradce Králové. Zájem jednotlivce nemůže zablokovat zájem společnosti.

Taky není ani možné, aby Troubky dosud neměly dokončenou protipovodňovou ochranu, protože panují spory okolo majetkoprávních vztahů, část obyvatel nechtěla prodat svoje pozemky pro výstavbu hráze, která by obec ochránila.

To neznamená, že se developerům uválcuje cestička. To by bylo také nebezpečné.

Praha naštěstí povodním unikla. Pokud by však přišly opravdu rychle, mohla se voda valit do Starého Města, protože firma rekonstruující hotel InterContinental se rozhodla vybourat díru do hráze na pravém břehu, aby mohli hosté z hotelu jít rovnou na náplavku a nemuseli přecházet silnici. Prostě taková obdoba drahého hotelu Westin v jihokorejském Pusanu, kde se dá sjet rovnou na nóbl pláž. Hasiči s tím dali souhlas, prý je to v pořádku. Vše vyřeší protipovodňové zábrany, které by však nebyly potřeba, kdy se neustoupilo developerovi, jenž si prosazuje své plány přes odpor úřadů i veřejnosti a míní zastavět i část parkoviště.

Developeři by měli stavět tak, aby to nezvyšovalo nebezpečí záplav, a nestavět na březích řek v místech, kam by se mohla voda rozlít, jako v případě holešovické Mariny Nova. Tady musí být zájem společnosti jasně nadřazen zájmu firem a nesmí se ustupovat jejich tlaku, aby vydělaly co nejvíc. Stejně tak je potřeba chránit půdu, protože ta pojme více vody než obří logistické sklady, které zabírají velkou plochu, byť pro obce představují lákavý příspěvek do rozpočtu. Při jakékoli výstavbě by se mělo využívat brownfieldů a nestavět na zelené louce, i když je to pro investora snazší. Zvlášť nesmyslné je to na Ostravsku, kde je plno brownfieldů, přesto se plánovala gigafactory v Dolní Lutyni na pozemcích, které jsou nyní pod vodou. Nejen normální člověk, ale ani mocný developer dešti poručit neumí.