Článek
Plán označil za nebezpečné řeči válečných štváčů, které mu připomínají „debaty o bezletových zónách“ po ruském útoku, kdy měly „bojové letouny z evropských zemí“ zajistit, aby nemohly nad Ukrajinou létat ruské bombardéry. Podle něj by se nemělo žádné rozhodnutí „dělat s pěnou u úst“. Tu však má už dávno ruský medvěd.
Nejde přitom o žádnou unáhlenou reakci na ruské útoky, text Ukrajinská euroatlantická budoucnost z 14. května vychází z dlouhodobé analýzy a je připraven pro švýcarský červnový globální mírový summit.
V kapitole věnované zadržování konfliktu a jeho ukončení je navrhováno několik kroků. Mimo jiné se doporučuje použít zmrazená ruská aktiva na podporu válčící Ukrajiny a její obnovy. Každá členská země Aliance by taky měla vydávat 0,25 % HDP na vojenskou pomoc Ukrajině, která by tak získávala 100 miliard dolarů ročně. Doporučuje se i „rozšíření štítu protivzdušné obrany podél západní hranice Ukrajiny, což by chránilo NATO před útoky Ruska střelami a drony, ale také ukrajinské civilisty a infrastrukturu“.
Dávalo by to smysl, protože ukrajinští civilisté nemají v zemi žádné místo, kde by je neohrožovaly neustálé nálety s rostoucími počty obětí. Už jen stres, který vyvolávají, je těžko snesitelný. Na civilisty také tvrdě dopadají výpadky dodávek proudu a teplé vody způsobené ruskými útoky na energetickou síť.
Dobré by to bylo i pro nás, ukrajinští běženci by měli možnost vrátit se do své vlasti, protože by tam měli místo, kde by byli v bezpečí. Do Lvova, Lucku a Černivců, které by byly pod ochranou protivzdušné obrany NATO, by se mohli uchýlit i další vnitřní uprchlíci, jejichž počet stoupá od zahájení ruské ofenzívy v Charkovské oblasti. Charkov by pak mohly bránit baterie protivzdušné obrany rozmístěné na západě země.
Pro NATO by to nepředstavovalo žádný problém, protože na východním křídle už má své stíhačky, v Polsku působí americké F-16, které opakovaně vzlétaly kvůli ruským střelám, jež narušily polský vzdušný prostor. Aliance už u hranic s Ukrajinou rozmístila své systémy protivzdušné obrany, ty jen by se musely přesunout blíž k hranicím,
Scholz, který opakovaně odmítá dodat na Ukrajinu i střely s plochou dráhou letu Taurus, svůj postoj hájí jako „moudrý a obezřetný“. Hlavní je nedráždit ruského medvěda disponujícího jadernými zbraněmi. Jenže ten je už dávno rozdrážděn k nepříčetnosti. Rusku by se tento krok nelíbil, omezilo by to místa, kde může šířit strach a teror, ale válku s NATO, kterou Vladimir Putin podle svých slov nechce, by s ním nezačalo, stejně jako ji NATO nezačalo, když se ruské rakety zacouraly do Polska nebo dopadly v Rumunsku. Prostředky protivzdušné obrany NATO i vojáci, kteří je ovládají, by dál působili z území aliančních zemí, nepřesunuli by se na Ukrajinu,
Že by bezletová zóna ochránila ukrajinské civilisty, je Scholzovi jedno. Asi mu nevadí mít na rukou jejich krev. Otázkou je, zda je Scholz tak pokakaný strachem a skutečně se bojí, že by válka na Ukrajině mohla snadno a rychle přejít ve světovou, což aktuálně nehrozí, nebo hraje nějakou jinou hru. Třeba by si přál obnovení předválečného stavu, kdy německá ekonomika prosperovala, když mohla kupovat z Ruska levné suroviny a prodávat na jeho nenasyceném trhu své zboží.
Nejde však jen o bezletovou zónu, je nutné si uvědomit, že pokud někdo bojuje s jednou rukou přivázanou za zády, nemá moc šancí uspět. Zatímco Rusko může zvažovat, jaké zbraně a jakou taktiku použije proti kterým cílům na Ukrajině, Kyjev pořád slyší, co není možné, aby nepřekročil červené linie, které jsme sobě i jemu sami dali. Bez možnosti útočit na ruské území, kde mají ruští vojáci bezpečné přístavy, nelze vyhrát, napsal Institut pro studium války. Když už bráníme Ukrajině v útocích západními zbraněmi na území Ruské federace, měli bychom jí poskytnout alespoň trochu bezpečí v podobě bezletové zóny. Rusko ji přes nejrůznější omezení garantovanou má, přesto pořád hrozí jadernými zbraněmi.
